Mučírna pro dámy

Ale, ale pánové! Co vy jste si na ženský nevymysleli?! Ve středověku se kvůli členům mužského pohlaví nosily korzety, kostice- pokud se tak říká oněm ubručím pod mohutnými sukněmi, co tak senza- rafinovaně schovávali dámské pozadí- ne, to mám zase spletené dva pojmy, ale nevadí! Uznávám, že ženušky a dívenky to nosily relativně bez nátlaku- aspoň od chvíle co kapitulovaly na pohodlí- já bych takové poslala k šípku! Myslím, že je mi jasné, proč jsem v minulém životě rozhodně nemohla být zámožná! Radši bych jmění přenechala ostatním, než se mořit v něčem takovém, ale co bezpodmínečně přetrvalo dodnes a k ženským to "prostě patří", jsou.... klapi, klap! ... podpadky!
Tohle je rozhodně to nejrafinovanější a nejodpornější co kdo mohl sobám něžného pohlaví, udělat!
Zláště pak, když takový botičky nevýrábí pro slony, jako jsem já!
A potom babo raď, ("Ehm, to nebylo navás, paní!")když chodíte hrát na ... nějaký nástroj, nejlépe komorní a co se asi dá nosit k černé sukni a halence... jistě, černý škrpál... vlastně boty na podpadku!
Aha?
Představte se -velkoměsto- jako je naše rozmilé centrum Haná a sice Olomouc!
Takhle večer, asi kolem 18:00 vám začíná konecrt, nebo špíše hudební večer, kde si asi na dvě, tři minutky zahrajete na housle. Kvůli těm dvěma minutkám a další půlhodině lazení a přípravě, jste nastoupení v sále ZUŠ Žerotín, nařasení, vyfešákovaní a navonění (jak a kdy... někdy teda ta pálka stojí za to! ;-().
Od rána, nadopovaní práškama se absolutně netěšíte na tuhle chvíli, zvláště, pokud váš čeká pět dní naprosto zaslouženého volna ve formě Velikonočních prázdnin. Botky, o dvě čísla menší a na nechutně vysokém podpatku, vás nesnesitelně tlačí, venku je vedro, ve vnitř ještě hůř!
Tak čekáte nastoupení hodinu, než na těch pět minut všeho všudy vylezete po vražedných schodech s ještě vražednější bednou pořed nimi, alá elektrický udělátor na kytaru, toho strašně milého zpěváka za vámi.
Teda výjdete, naladíte, zašklebíte se na fotky (to jde i beze snahy), zahrajete vyčuhujíc za zády osmiletých prcků) pokloníte se čelem do stojanu, čímž se postaráte o parádní bouly, přizabijete se na třech mizerných schůdcích, klidíte se z dohledu ( a dostřelu rajčaty), sbalíte apraturu (tohle slovo se, asi více hodilo, k těm bedničkám...) hlava vám třeští... Kecnete na zadek na sedadlo a slintáte nad oním kytarystou (byl to fakt kus, ...já vím, jsem děsná!). Během bouřlivého potlesku onomu kytarystovi (hrál senzačně, ještě teďka bych mu padla k nohám,... a ten zpěv! Říkám vám, že z toho Jakuba Pípala, jednou něco bude!)sbalíte se a valíte na zastávku!
AHA! Autobuse v p... Prčicích, samozřejmě! Další jede za třičtvertě hodiny, čili je logické, že se vydáte na cestu pěšky, která trvá šnečím tempem, jímže jsem se rozhodla ploužit já, jenom dvacet minut.
Budiž jdete, jdete, prolezete podchodem, kolem zrenovoaného kostela a málem sebou praštíte, jelikož máte šedřený celá nárt od řemínků a puchýře na prstech u nohou!
A co nenapadne velikána mého ražení? Budiž sundejme si obuv a jděme další tři kilometry na boso!
Nohy od krve, momentálně zapatlané Panthenolem! Ale i když mi ani to nedokázalo zničit večer, kdy onen kytarysta málem zboural naši hudební školičku, řekněte mi pánové, jak si takové oběti zasloužíte?
Holka se snaží, líčí (pravda, denně se mi naaluje, jak to některé přehání!) češe, voní, culí, chichotá (asi jsem se dostala do mrtvého bodu, protože k tomu by mě nikdo nedonutil) a co vy na to?
Otočíte se za kratší sukní!
Toje mi nějaká spravedlnost?
A tak já říkám!!! Nasaďte si několika centimetrový podpatky a jdět se takhle toulat po městě a co teprv až bez bot! Na ulicích je tak neskutečněj svinčík, to vám povim! Mám to ověřeno, dolova na vlastní kůži, jau, au!
Končím hlášení a koukám, že to do úvah vůbec nepatří... tak si říkám... co takhle založit novou rubriku?
Ovšem o tomhle by se dalo polemizovat ve skutečné úvaze, jíž tedyschopná nejsem!