Sbohem, příteli...

Milá Lidko,

Kdysi jsem si myslela, že když máš někoho rád a záleží ti na něm...když jste prostě přátelé a vnímáte to tak oba dva, tak spolu prostě budete....budete si užívat života...spolu, budete se smát...spolu, budete smutnit...spolu...že pocity budete vnímat společně. To jsem si myslela a tomu jsem i věřila.
Ale ukázalo se, že je všechno jinak...někdy se cesta, po které kráčíš se svým přítelem, začne rozdělovat...a někdy se stane, že se každý vydáte někudy jinudy.
Na každé cestě čekají jiní lidé, jiné zážitky...jiné radosti i starosti. Všehno, co byste jindy prožívali spolu, teď prožíváte každý sám...nebo s někým, koho na tu ,,druhou" cestu vezmete s sebou.
Půjdete tou cestou, ale pořád budete cítit, že vám něco schází...tak se ohlédnete a uvidíte, jak váš přítel mizí jinou cestou...s někým jiným.
Pokud nejste moc daleko, tak se třeba otočíte a pokusíte se jej dohnat...možná se vám to i podaří.
Pak se pokusíte jít chvíli s ním...ale...pořád vám bude něco chybět. Chvíli nebudete vědět co to je, ale pak si uvědomíte, že to je ten přítel...ten starý přítel, s kterým jste toho tolik prožili.
Člověk, co kráčí vedle vás sice vypadá jako on, má stejný hlas jako on, i některé zvyky zůstaly....ale není to on. Jeho cesta jej změnila...stejně jako tebe ta tvá.
Pokusíš se to překousnout a mít ho pořád stejně rád, ale....tvoje podvědomí bude křičet a bude tě drásat...ono totiž ví, že to nejde...začneš se odtrhávat...tvůj přítel s lidmi, které potkal zde, začne být napřed...a ty budeš pokulhávat pozadu a sledovat jejich záda...
Když už to nevydržíš, tak se otočíš a ...utečeš. Utečeš zpátky na cestu, kterou jsis půbodně vybral a z které jsi sešel.
Konečně se ti trochu uleví...ale stejně ti bude smutno....ale...jednoho rána, odpoledne nebo večera si řekneš, že ten starý přítel ti sice chybí, ale o člověka, kterým se stal...tak o toho nestojíš...protože to je někdo, s kým si nemáš co říct...trochu tě to uklidní, ale stejně budeš litovat, že jste si nestihli říct ani sbohem...po tom všem.

Ale já bez rozloučení odejít neumím. Proto píšu tento dopis, i když jej asi stejně nikdy neodešlu...když o tom tak přemýšlím, je to otrava...
Ale...měl jsem tě ráda, Liduš ...a prosím, měj se dobře a buď šťastná...i když s někým jiným...

Sbohem...

Shikamaru