Rozchod? Skoro smrt :-(

Znáte to, zamilujete se a všechno je růžový, skvělý, prostě úžasný.... Nevidíte chyby, nechcete vidět, přehlížíte je....Ale jsou tam....
Pak přijde něco, s čím nepočítáte...hádka, strašlivá, ublížíte si jak slovně, tak fyzicky....konec...neodpustitelné, i když jednou se odpustit dá....když člověk opravdu miluje....
Ale občas je pocit ublížení silnější, než to co cítíte, a vy lásku zapudíte do toho nejzasšího kouta vaší mysli...
A je konec, už toho druhého nechcete ani vidět, končíte...
A já jsem ten druhý, ten co to zbabral, i když chyba bývá na obou stranách a já vím, že byla...Ale to mi nepomáhá v tom, že je mi hrozně....
Rozchod bych přirovnala ke smrti, protože to je skoro jako by pro vás ten druhý umřel...nesmíte se ho dotknout, dát mu polibek, říkat mu "miláčku, miluju tě", nesmíte nic...a nemůžete s tím nic udělat, protože ten, koho milujete, po kom tak moc toužíte a kdo vám tak chybí, vás už nechce ani vidět...
První pocity jsou zoufalství, beznaděj, deprese, myšlenky na sebevraždu...Nevíte co dělat, ještě to zkusit, prosit....ale nepomáhá nic, naopak je to ještě horší...
A najednou zjišťujete, koho to vlastně milujete, najednou konečně vidíte ty chyby...ale i přesto by jste je pořád ještě odpustili...chtěli všechno zpět...jako když vám někdo vezme drogu a vy jí přitom tak potřebujete....cítíte se pořád tak mizerně, ale už víte, že to nebyla jen vaše chyba...vidíte, že je to zbabělec, a najednou i zlej člověk, kterej si vás nezaslouží, ale pořád ho chcete...nepochopitelně.....to se prostě váš mozek nechce smířit s koncem, nechce to přijmout......
Pak si začnete zvykat...na život bez toho druhého, bez lásky, bez budoucnosti, kterou jste měli spojenou s ním, bez plánů, které jste měli společné.....bolí to, pořád to bolí, strašně moc, ale už víte, že je opravdu konec...
A pak víte, že znovu už by to nešlo, nešlo by teď pokračovat tam, kde jste přestali, nešlo....hrozný zjištění a ještě větší bezmoc...víte, že to co byste chtěli ze všeho nejvíc, už nejde.....protože by to nefungovalo, protože už víte o jeho chybách....
Je to 4 dní od té hádky a pár dní od rozchodu, který mi byl sdělen srabsky po telefonu, cítím se mizerně, pořád to bolí, pořád ho miluju, pořád ho chci, ale už vím, že by to nešlo, nejde....vidím, jen člověka, s kamenem místo srdce, kterej mě snad ani nemiloval, kterej se bojí projevit city a přiznat si pravdu....
Ale pořád to bolí a miluju ho....jsem blázen......
Vím, že čas to všechno jednou zahojí, ale vím že to bue trvat dlouho, protože láska jen tak nezmizí....