-now is the month of maying-

Moje úžasná nová sukně mi lehce poletovala kolem kolen. Se žlutým tričkem byla tak krásně veselá, že se mi chtělo zpívat - i když to byla renesanční píseň, kterou slyšelo jen málo uší... Brodila jsem se hustou mlhou a před sebou jsem kopala kamínek - bude mým průvodcem.
Nechvátala jsem. Vážně nijak zvlášť, prostě mi bylo hezky a to i na tu chvíli asi stačilo.
Přišla jsem na nádražní stanici. Šedá nevlídná, jakoby chtěla vyhnat všehny barvy, co tam vstoupí. Měla jsem pocit odlišnosti /a nejen, že na ě bylo plno barev/ i uvnitř jsem cítila zvláštní odcizení od těch lidí, co tam stáli a čekali na vlak.
Pár lidí se otočilo, když jsem přišla.
Jen tak monotónně, jako by ten pohyb plánovali dopředu, jako by se jen chtěli poívat, kolik je hodin.
*
Zpoždění.
*
Vlak se s trhnutím rozjel.
*
Možná jsem si trochu přála někoho potkat. Bylo to jen takový malý bezvýznamný přání, který asi nic neznamenalo, jen jsem měla pocit, že by mi to udělalo - radost? Rozbušilo by se mi srdce o něco víc a celý den...ne, nebyl by jiný. Připomněl by mi ty dny předtím, kdy... bylo všechno tak čerstvé a upříné jako první sníh, jako první květina, která vyrostla na louce. Bylo by všechno mnohem jednodušší.
Ne, že by to jednoduchý nebylo - sebrat se a odejít ze školy - jen ty pocity se trochu změnily.
S přibývajícím věkem se všechno jen komplikuje. Barvy blednou a všechno se stává šedým. Už to není jen o lásce.
Možná jenou vybledne i moje sukně...

a možná jednou budu taky uvnitř šedá...

//now is the month maying when mary lads are playing.... fa-la-la-la-la-la-la-la-la-fa-la-la-la-la-la-la... each with his bonny lass, up on the greeny grass... fa-la-la-la-la-fa-la-la-la-la-la-la-la-la-la....//