Esej

Kráčím po schodech - klap - klap - klapity - klap - hop a skok - jsem nahoře. Bílý plášť - šust za mnou.
Davy lidí, zmatek, pach dezinfekce, Červení - Bílí - a nemocní - ano, jsem doma zas.
Každou noc - jedna směna.
Velké dvoukřídlé dveře někdo rozrazí - Červený veze dalšího.
"Střelná rána!" zařve. Klapšustklapšustklapšust - řítím se chodbou.
Bledé tváře, zpocené čelo, stávkující plíce, slabé bum ----- bum ----- bum. Je to jako vždy.
Operační sál - asistent - pár sálových sester - blik - světlo nad nehybným tělem, nad rouškami jen chmurné pohled odborníků. Ano, to jsme - odborníci - kteří nic nevědí. Jaký postup je ten správný? Ne, krvácí. Až příliš rychle.
"Zastavte to, paní doktorko!" říká jemně sestra po mém boku. Pohlédnu na asistenta, přikývne - proud krve mizí.
Minuty protékají sálem pomalu...pomaleji...pomm-maa-a-l-l-ll-u-u.
Klesá tlak, tajím dech. Můj dech je jeho, mladíka na stole, těla pod mýma rukama, a jeho dech je můj.
Zatínám pěst - tlak - stoupá, šplhá vzhůru.
"Děkuji." říkám vesele a všichni odchází.
Bílí odchází, Červení přivážejí zlomenou nohu, Bílí jsou tu zas. Já zůstávám, světlo blik už zas, bělím obraz rudý.

Sedím, oči kmit a kmit a kmitykmit
Otevřené dveře, odkrytý slz třpyt,
halu halí svit, věčné kosy ostrý svit
Sedím, oči kmit a kmit a kmitykmit.

"Haló! Potřebujeme vás!" Nohy zvednou se, klapšustklapšustklapšust běžím za hlasem.
"Tak udělejte něco!" huláká sestra. Prsty poslouchat nechtějí - pohyb, žádný. Kolega odstrčí mne, námitek nemám.
"Jste v pořádku?" ptá se pak Bílý.
"Je to zbytečné."
"To neříkejte."
"Nezvítězíme vždy."
"Ale bojujeme."
"Boj bez vítězství." - v čem tkví smysl? Nevidím ho neslyším, není tu, či je a já ho nevidím, neslyším.
"To stačí, stačí!" Bílý se usmívá, má bílé zuby. Mizí - vracím se na příjem.

Sedím, oči kmit a kmit a kmitykmit
Otevřené dveře, naděje plný třpyt,
halu halí svit, jarního slunce jasný svit
Sedím, oči kmit a kmit a kmitykmit.

Odbíhám znovu - klapšustklapšustklapšust - děcko pláče, velká tříska.
"Au, au" - "Už je to dobré."

Sedím, oči kmit a kmit a kmitykmit
Otevřené dveře, v mladíkově pokoji klid,
halu halí svit, matčiny lásky slunný svit
Sedím, oči kmit a kmit a kmitykmit.

Tak přece, nebylo to zbytečné. Tlak stoupá, šplhá vzhůru.

Sedím, oči kmit a kmit a kmitykmit
Otevřené dveře, Nic rozmotává nit,
halu halí svit, pláče dívky smutný svit
Sedím, oči kmit a kmit a kmitykmit.

Proč? Proč tak najednou? Bum ----- bum ----- bum, moje srdce, srdce nemocného.

Sedím, oči kmit a kmit a kmitykmit
Otevřené dveře, mladík odchází snít,
halu halí svit, nářek - bezmocný svit
Sedím, oči kmit a pláč a kmitykmit.

- Trhlina v systému - Výkřik do tmy -
Matka, otec, dívka - jejich svitu odstín změněn.

Probouzím se. Leží tu - života klíč - na polštáři.