Utajené místo

Mohu se procházet lesem, kde není cesta, nenálézaje stromy ani šišky, nevidaje žádné veverky. Procházím místem bez cesty, bez krajiny.Šlapu po ničem jen nedozírnou prázdnoutou a ačkoli jsem měl v úmyslu projít se kolem velkých stromů šlapaje po barevném listí, zjišťuji, že tohle také není špatné. Procházet se po cestě, kterou malíř namaloval černou barvou a nad hlavou rozsel hvězdy, aby mně svítili na cestu. Kam jdu? To nevím. Jak je to ještě daleko? To nevím. Kde to jsem? Brzo zjistím. Cestou potkávám známe i neznáme tváře, které se na mě dívají s pýchou a uznáním. Najednou sem zjistil, že znám všechno na světě a každým krokem si připadám lepší a moudřejší. Projdu ohromnou bránou porostlou zlatým vavřínem....
Budík zvoní, ohlašuje nové ráno nového dne a nového týdne a zároveň mě nutí otevřít oči do reality. První co dělám je, že se podívám ven jak nádherné slunce pomalu osvětluje město, stejně jako včera, předevčírem, před týdnem....Už musím jít do školy tak rychle než mi ujede autobus jako včera. Konečně jsem ve škole-asi mi to neuvěříte, ale do školy se těším každej den, protože je to jediná šance za den zažít něco nového, dozvědět se něco nového. Odpoledne třída slyší zvonek signalizující konec školního dne a my se můžeme vydat domů.
Srhneme si tento den. Ráno vstanu o půl sedmé,umyji se nasnídám se a spěchám na autobus, který mě zaveze do školy. Ve škole nás parta dospělých, moudřejších než jsme my ohodnotí podle našich výkonů.Po poslední hodině se rozprchneme domů kde většina studentů sdělí novinky svým rodičům a potom si už dělají co chtěji až do určité hodině půjdeme spát.
Teď si pro porovnání shrneme život. Narodíme se, poté vstaneme z postýlky a začneme poznávat blízké okolí kolem nás. Pomalu vyrůstáme až je čas jít do školy - mateřský, základní, střední, vysoký.A je na čase začít stárnou nezávisle na rodičích, najít si práci a pomalu se učit
rodičem stát. A nakonec být prarodičema. A po určité době musíme zemřít.
Myslíte si, že jsem moc stručný? Nejspíš ano. Ale já v tom vidím více, nebo lépe řečeno nevidím
nic jiného než pravidelnost a řád. Lidé se snaží vyrábět roboty za účelem aby dělali co jim někdo řekne.Řekněte mi v čem se od nich lišíme.Masem a krví? Jestli je tohle život a jeho smysl, tak ho žijeme správně, ale když si zpětně přečtu své řádky mám takový dojem, že ne.
Už víte kde jsem když sním?