Rozume můj

Pokusím se těmito řádky co nejprostěji popsat stav mých myšlenek a emocí,které v sobě ukrývám.Papír s tužkou jsou mi bližší,než veškeré rozhovory a já psaním nejlépe vyjádřím vnímání plné zmatků v sobě samé.Je velmi těžké pochopit to co se ve mě poslední čas děje!Neustále myslím na....,ale to není nic nového,jen Ti chci říct,že jsem mu "SNAD",ne snad opravdu vděčná za to,že mě opustil,protože jinak bych nikdy nepoznala někoho,kdo se mu v mnoha směrech podobá.Nesměla bych poznat Tebe,asi to měl být dárek za to,že zde nemohl zůstat ON a opatrovat mé city a bdít nad mými kroky.
Nechci vás dva porovnávat či Tě nahrazovat to nikdy neudělám,protože i když jste si tak velmi podobní,každý jste sám sebou originální a nezaměnitelní.Jen jsem nečekala,že toho koho tak dlouho postrádám se objeví zcela náhodně v mé blízkosti i když docela v jiném provedení a hlavně brzy.Ještě dnes jsem z toho jaksi "mimo",protože na zázraky už dávno nevěřím.
Ty stojíš při mě se svými radami a pomocí jen Tobě smím bez zábran prozradit to,co tíží mé srdíčko.To je to co mi scházelo,ale Ty jsi dokázal,že lidé s takoviu povahou a chtíčem pomoci,se občas v nějakém milionu ze všech objeví a jsou unikátní!!!Jsem strašně vděčná osudu,že jsem Tě směla poznat a být Tvou přítelkyní,je to pro mě obrovská čest a jsem právem hrdá,proto Tě vždy budu před každým a každou majetnicky poutat k sobě!!Sice bez minimálního nároku a práva na Tvou přítomnost,ale snažit se určitě budu,na to se spolehni příteli můj.
Mám pravdu a nechci si dál lhát,že vidět HO je mým největším přáním,ale odjet a vědět,že tu zůstáváš se mi nechce.Zlobím se sama na sebe,protože už vážně ničemu nerozumím.A proč tohle vlastně píšu??? Přeji si,aby jsi tohle všechno věděl.JEMU jsem tohle také toužila říct,vše o tom jak si ho vážím a čím pro mě je,ale strach byl silnější než já.Pravda je,že dodnes toho lituji snad kdyby to věděl,mohl by pochopit co způsobí JEHO odchod a opatrný únik!!!
To co chci udělat je pouze zbabělý útěk před něčím,co nedokáži či spíše nechci vyřešit.Přiznala jsem si,že blesk,jenž zasáhnul moje srdíčko úplně totální sílou lásky,kterou jsem v dosavadním životě poznala poprvé tak bouřlivě a naplno.
Bylo to možná kouzlo a proto kosmickou rychlostí padající hvězdy pohaslo.Nebudu litovat ani vteřiny já na tento sen čekala a nevěřila,že se stane.Proto děkuji za několik dní o kterých mohu s jistotou říci,že byli obdobím nejšťastnějším a nejfantastičnějším.Takový maximální cit jsem poznala až s ním.Tolik moc jsem záviděla ostatním hřejivé chvění,které divoce oceňovali.Právě proto jsem se ptala proč něco tak neuvěřitelného a nevšedního,není dovoleno poznat mě? Když všichni ostatní smí milovat,proč mě je odepřeno zažít jen jedinkrát ohnivý žár citů?? A pak se můj sen stal skutečností.
Začala jsem prožívat a cítit to o čem jsem jen slýchávala.I když je to dávno nenávratně pryč,neodbytně to bolí a s JEHO necitlivým gestem se neumím stále ještě vyrovnat.Dokázal hravě a zároveň něžně odkrýt city,kterým jsem neuvěřitelně rychle podlehla.Snad právě proto,že to bylo to pravé a až tak velmi úžasné,bezchybné a nespoutané muselo přijít prokletí a trest za něco tak triumfálního a čarovného.Jen blázen jako já si mohl myslet a naivně věřit,že tahle pohádka jako všechny skončí happyendem!!
To jsem prostě já!!! Nestačila mi touha,síla ani absolutní odvážná láska prostě to nešlo změnit a to hluboce doléhá a opakuje se stále dokola,ničivé vzpomínky na ojedinělou bouřku,jenž přišla ve chvíli kdy nebe byli bez mráčků.
Teď víš jak mi je,že i nadále srdcem svým zůstávám tam,kde jsem pro toho dhuhého nepotřebná.A tak pokud Ti v našem přátelství nic nebrání opět Tě žádám s prosbou o pomoc!! Doufám,že nechci moc,ale pokud můžeš alspoň maličkou radou mi naznač,jak se svými emocemi válčí ostatní lidé.Sama nezvládám,jsem zcela bez nápadů a myšlenky s rozumem též stávkují.Porozumíš-li těmto slovům pochopíš,jak těžce se smiřuji se svým odhodláním.
Tvůj Myšák