On

Nešlo ani o lásku vášnivou či strhující... šlo o jistotu, radost a o ten pocit vzájemného souznění...šlo o opravdové kamarádství...

Znáte to... ať je Vám špatně, brečíte do polštáře, nadáváte či se jen smějete on stojí vždy při Vás... podává kapesníčky, úsměvy či moudré rady... prostě tu je!!

A vy to berete... normálně, samozřejmě... ženete se dál, a ten člověk se chce hnát s Vámi... občas na něj zapomenete... nebo když Vás hodně naštve, chcete zapomenout... vymazat... Ale on nechce... stojí tam furt... běží s Vámi...

Díky němu jste jaká jste... To on Vám otevřel oči... donutil Vás něco dělat... zkusit něco víc...

Až do té doby... než se ozve telefon... a vy zjistíte... že ta jistota, ta radost, ta starost už nikdy nebude...
Zatmí se Vám před očima... projede Vám všechno co jste zažili doslova během vteřiny mozkem... zvedá se Vám žaludek... lijou slzy... Ztrácí usměv...

Jen dlouhou dobu slyšíte ty slova... On je mrtvý... furt dokola... a ať brečíte jak chcete... křičíte jak chcete... litujete... nechápete... nic ty nejhorší tři slova nezmění...

Pak už jen chodíte, žijete dál... brečíte... vzpomínáte...

nechápete...

A víte, že už nikdy to nebude ono... že on byl nejlepší... že by jste toho tolik změnila... udělala jinak...ale vše co zbylo... je bolest, oči pro pláč a ty šťastné ale bolestné vzpomínky na něho...