Nebojím se smrti, bojím se umírání

O tomto zpívá několikanásobná slavice Lucie Bílá jako Johanka z Arku.
Myslím, že má absolutní pravdu. Umírání většinou bývá dlouhodobý a bolestivý proces. Není bolestivý jen pro umírajícího, ale hlavně pro blízké osoby okolo. Vždyť, co může být horšího než dívat se do očích plných bolesti osobám blízkým našemu srdci, kteří vás litují a kvůli vám pláčí.
Není samozřejmé, že musíme umírat bolestivě, ale ta dlouhodobost je téměř jistá.
Člověk začne umírat, jakmile se narodí. Už jen tím, že stárneme. S přibývajícími lety nám ubíhá život přímo pod rukama.
Ale tím, že to víme, můžeme žít svůj život plnohodnotně. To že už nejsme děti, přeci neznamená, že se tak občas nemůžeme chovat.
Smrt je však jen jedna, která zasáhne a už se nedá zvrátit. Aspoň ne v reálném životě, který tak důvěrně známe. Většinou smrt nastává po době, kdy máme vše hezké za sebou - tedy ve stáří. Bohužel to však není pravidlem. Jak by bylo hezké odvrátit tyto smrti. Ale je tím zkrátka zřejmé, že to tak má být - Bůh dal, Bůh vzal.
Osobně se bojím smrti z důvodů, že nestihnu všem svým blízkým dát dostatečně najevo, jak moc je miluju a jak moc mi na nich záleží. Umírám každý večer, když zavřu oči a končí tak další den mého života. Už pár let se to tak děje den co den, a doufám, že to tak ještě několik let bude a já stihnu vše, co bych chtěla, abych mohla zavřít oči šťastná a klidná naposledy. :)