---Smysl životě---

Smysl života? Když se nad tímto tématem zamyslím, nenacházím v poslední době žádný smysl v životě. Možná jsem až moc velký pesimista, ale za poslední dobu se stalo toho nesmírně moc na to, abych takhle mluvila a přemýšlela.
Byl totiž večer a já, jako obvykle, seděla u počítače, dodělávala si úkoly a byla připojená na ICQ. Když v tom mi přijde zpráva od mé kamarádky, že jí zemřel přítel. Na to, že má 15náct let si prošla už dost. V tu chvíli jsem se bála o její život. Je dost tvrdohlavá, a pokud si za něčím stojí, nepohne s ní ani traktor! Někdy to není na škodu, ale někdy je to až k nevíře, jak může být někdo tak tvrdohlavý.
Chtěla si také něco udělat, chtěla odejít za svým přítelem. Není se čemu divit, že takhle uvažovala, ne? Jenomže kdyby toto udělala, ublížila by pro změnu ona, svým přátelům a rodině. Každý se někdy cítíme být sami na vše, ale pokud přijdeme o člověka, kterého milujeme je to mnohem, mnohem horší. Ve dne v noci jsem se probouzela, zdali nemám SMSku od kamaráda, který je v blízkosti u mé kamarádky. Je to už sice něco přes měsíc, co se to stalo, ale stále se trápí a myslí na děsivé myšlenky. Nevím, vůbec nevím, jak jí mohu pomoci. Nerada vidím, když se tak trápí a pláče. Udělala toho pro mě vždy strašně moc a stále dělá, i když je v takové situaci!
Je tady však ještě jedna osoba, o kterou mám a mít strach budu. Jedná se o osobu, kterou mám nesmírně ráda a díky které jsem zase taková, jaká jsem bývala. Bydlí poněkud daleko a nemůžu jí být oporou, jakou bych chtěla být. V každém městě číhá velké nebezpečí a jak už to tak bývá, ani to její město není výjimkou. Strach, že se někdy objeví na mém mobilu SMSka, že se jí něco stalo mě fakt hrozně ubijí!
Snažím se na něco takového nemyslet, ale když si vzpomenu na určité události, nemůžu si pomoci a zděsím se ještě více! Vždy mi říká, že se umí o sebe postarat, ale nikdy nevíme, co nás postihne a zasáhne. Je to osoba, pro kterou bych udělala absolutně vše, jen aby byla v pořádku a šťastná!
Asi si myslíte, že zřejmě rodinu nemám, hm? Mám a dost velkou! O rodinu mám také velký strach, ale není to takové, jaké by to v rodině být mělo. Jsme rodina, ale někdy to tak ani nevypadá! Starší sourozenci se odstěhovali, nevnímají nic jen sami sebe anebo svou rodinu. Neberou v potaz, že jsem tady ještě já a mladší sestra. Na to jsem si už, ale v poslední době zvykla. Jen to někdy zabolí, když už zde nejsou, abych se s nimi mohla pobavit o tom, co mě trápí.
Rodičům bych to říci mohla, ale mají svůj názor na naše problémy a starosti! Myslí si, že já a sestra, nemůžeme mít žádné starosti v našich letech. To se však, ale pletou! Můžeme mít cokoliv, na co si vzpomeneme, ale starosti máme každý. Studuji na střední škole a mladší sestra na základní škole, takže obě nás trápí jisté problémy spojené se školou. Mě už začínají i jiné starosti, ale o to více si rodiče myslí své.
Vždy jsem si myslela, že najdu pevnou půdu pod nohama a oporu doma, se smutkem a slzami v očích musím říci, že tomu tak není. Kdysi dávno možná ano, ale nyní? Je to zcela o něčem jiném. Rodiče se hodně změnili kvůli chování mých sourozenců. Sourozenci totiž dělaly veliké problémy a myslí si, že já jdu v jejich šlépějích. Někdy se možná tak zachovám, ale neuvědomuji si to. Uvědomím si to až večer, kdy ležím v posteli a přemýšlím, co se za dnešek změnilo, stalo a povedlo.
Nebudu stále mluvit o tom, jak je život pes. Má také své kladné stránky. Mám skvělého synovce a neteř. Umí mě rozesmát tak, jako nikdo. Buď jen tím, že cokoliv poví nebo udělají. Jsou to velicí mazlíčci. Jen nikdo nevíme po kom. Bratr tak přítulný nebyl a švagrová se styděla. K dalším kladným stránkám patří hlavně to, že jsme většina z nás zdraví. Možná máme menší zdravotní problémy, ale pokud nejde o život, jde vlastně o nic, ne?
Svým přátelům také vděčím za mnohé! Je strašně málo lidí, mohla bych je spočítat na ruce jedné ruky, kolik mi jich pomohlo. Díky nim jsem opět usměvavá a optimistická holka, jako kdysi. Někdy to však na mě padne, ale neplácám se v tom dlouho. Objeví se jakákoliv pomoc, ať je to někdo z práce či někdo z přátel anebo z rodiny. Většinou to jsou dvě a tentýž osoby, které mám stále „na blízku“. Ví o mně absolutně vše a já vím, že v nich mám naprostou oporu.