Čekám..

.................tak čekám..a nic se neděje..na moment slunce vysvitlo..ale byl tak krátký, že jsem ho s těží zaznamenala..Copak mi není přáno být šťastná? Milovat a být milována? Že by opět osud hrál se mnou znova tu svoji stupidní hru na pravdu o životě, vztazích a citech?A já jako jeho figurka selhávám..psychicky selhávám..nemám už dalších sil snažit se více..Sic úsměv na rtech svých nosím..v duši hluboce pláču..jsem smutná..zoufalá a zazděná..Je to marné..Nebo žy bych já byla marná? Síly na cokoli opouští mě..pomalu ale jistě.
Vstávám zas a znova..bohužel vždy jen na chvíli..Cesta nahoru je dlouhá a plná překážek..a pády tak bolestivé a častoseopakující...je to pořád dokola..Veškerá moje snaha je marná..asi tak, jako já..Věčný pesimista, který tak moc miluje smích..i život..ale za jakou cenu, že?
Vzdát se?..Ani nápad!..Bojuji..Vždy do skonání..a i když jsou rány čím dál hlubší..a jizvy ještě zcela nezahojené, bojuji tvrdě dál se vztyčenou hlavou..
Třeba jednou vyhraji..Zvítězím.....Potlesk..opona spadne..a dál?..teprve na cvičišti jsem..až z bojiště jako vítěz odcházet budu..pochlubím se vám..
Avšak zatím..................
.....................jen zklamané srdce mám..