Vězení

Snad není moc troufalé když se odvážím tvrdit že lidí v davu jsou jako vězni.Už nevidí.Jsou slepí.Dlouho necítili vánek lehkosti,protože za jejich kamenné zdi nedoletí.Snad už si na ten život zvykly a nevzpomínají si na to když byli malí.Děti.Když tu svobodu měli.Žádné přetvářky ani iluze.Jen seděli v kočárku a smáli se.A co teď?Odsoudí každého kdo je jiný.Kdo tu svobodu má.Oni jen jdou.Jako zástupy otroku a plní rozkazy.Od koho?Kdo ví.Otročí společnosti.Žádné vybočení ze stereotypu. Co by se asi stalo,kdyby někdo to vězení zboural?Byli bychom jako králíci kterým někdo otevře kotce a nechá je napospas jejich osudu.Rozprchli bychom se do širých krajů a hledali…Jenže co?Nejspíš zase vězení.Stavíme se ho sami.Bylo postaveno a nikdo ho nechce opustit na delší dobu.Bojíme se toho co za tím kamenným zdivem je.Radši chodit v řetězech než jít sami svojí cestou.Co vlastně to vězení je?Jsou to základy společnosti.A bez ní to nejde.Nikdy to nešlo a nikdy nepůjde.Je tou součást nás samotných a kdybychom se toho zbavili,tak bychom sami sebe odsoudili k záhubě.K čemu jsou tedy řeči o svobodě,když to s ní nejde?Říká se:Svoboda ducha.Ale ten kdo má ta svobodnou duši jen “Bortí základy a vyvolává vzpoury“.Tak proč o tom snít?Vždyť snem každého člověka je zapadnout a být jeden z …Jeden z nás.Fajn.Zbavili jsme se snů o svobodě.A po čem tedy toužit?Že by o menší kopce někde ve vyšším patře toho vězení.Snad nebo se prostě vzdát všech iluzí a snů a jen proplouvat s davem v řetězech a otročit společnosti.Zbývá nám vlastně něco jinýho?Co je tedy svoboda?Jen výmysl společnosti.Jen cukr v novodobém Bonapartismu.Tímhle nechci říct,že by snad kolem nebyla volnost.To jistě je.Ale svoboda o které čteme v těch krásných knížkách…Prostě neexistuje.