Pro Dominika....

Ležíš na nemocniční postely s prázdným pohledem a dlouhou jizvou na hrudníku.Ty víš že umíráš ale ostatní si to nechtějí přiznat...Víš že máš svůj boj prohraný a nechápeš proč ostatní tolik pláčou...Vždyť jdeš za svou rodinou...Za svou matkou a otcem...Oni už na Tebe čekají...A ty tři dívenky u tve postele co ti vyznávají lásku,to jaký jsi dokonalý přítel a naslouchavý člověk.Ty tři dívenky jsou ti celím světem.Tři jména ti splynou na rtech s poslední slzou....Anetka,Barča,Nikolka...Tři dívenky pro které bys měl bojovat....Ale odcházíš...A tři dívenky ti padnou na tvé tělo a pláčou jako střelené laně...A ty už nemáš sílu je utišit....Už ne....