Démon kompromisu

Nedávno jsem šel po městě poslouchal hudbu, kouřil a přemýšlel o životě brouka. Když teď na tím přemýšlím dělám to skoro pořád. Přijde mi to normální. Přirozený. Každý z nás provádí denní úkony tak rutině až přestaneme vnímat vše co se děje kolem nás. Něco v nás při tom umírá. Ne však rychle a náhle , ale pozvolna nás to ubíjí. Jako nádoba s prasklinou na dně. Ze začátku je plná ale postupem času ztrácí po malých kapkách to co ukrývá. To co tvoří její smysl. Přiznejme si to kolik z nás třeba při včerejším nákupu zapamatovalo, ne všimlo, kdo před námi stojí ve frontě u kasy? Co ten člověk má na sobě? A hlavně co se mu honí hlavou? Položili jste si někdy tak teatrální otázku? Proč teatrální? Protože jsme všichni herci na divadle života. A k tomu všemu špatný herci v levné hře Sobeckosti a Samolibosti.
Není náhodou že právě jeden z největších dramatiků světa William Shakespeare řekl: „Víme co jsme, ale nevíme čím můžeme být.“ Jsem si jist. On to poznal. Možná se mýlím ale mám dojem že by pochopil o čem tu mluvím. Byl to William Shakespeare, snílek, co raději žil hrách co psal a nabízel lidem život jaký by mohl být. Snílkové jsou potřeba. Co vlastně chci říct? Asi nic. Snad jen to že se postupně ztrácíme. Jako ta nádoba která nakonec zůstane prázdná, tak i my ztrácíme sami sebe den za dnem, hodinu po hodině, rok za rokem. Ano jsem idealista. Jak smutné v dnešní době. Jak hnusné v dnešní době. Jak hloupé v dnešní době. Jiní mě rádi nazývají provokatérem, někdy i já sám. Kdo by neprovokoval? Doufám že nejsem jediný kdo cítí údiv nad dnešním světem. Pokud ty ne nemá cenu číst dál.
Zůstal jsi zde jen ty čtenáři co ho má slova trochu zaujala. To mě teší. Chtěl bych ti vyprávět mé zážitky. První příběh se týká mé učitelky paní Š. Také by jste jí považovali za idealistku. Věří v demokracii, věří v intelekt , věří v lásku. Tak by na tebe působila milý čtenáři. Podle mého pozorování se ovšem nakazila již dávno jedem. Za jed považuji typický český kompromis. Kompromis je důležitý a nezbytný mi řekla. Ale co ve skutečnosti kompromis dělá s idejemi? Vezmeme si to od začátku...
Věří v demokracii. Nejraději by zrušila Dělnickou stranu. Tvrdí že je to hrozba. Bezpochyby. Každý rozumný, nezfanatizovaný člověk co je schopen vlastního myšlení jí dá za pravda, ale co je demokracie? V dnešním pojetí je to převléknutý despotismus. Každý ví že demokracie je vláda lidu, ale lid nemůžeme zaškatulkovat. Každý má právo smýšlet, věřit a dělat, pokud to neomezuje druhého, co chce. To jak každý démonizuje DS je směšné, skoro tak směšné jako zprávy televize NOVA. Až začnou hromadně útočit, zabíjet a plenit. Zakažme je. Ale umlčíme li jeden hlas v davu, pak ztratí pestrost. A ta je více než důležitá ve všem. Pokud budeme zakazovat pestrost i když extrémní nastane náš úpadek. To má na svědomí kompromis. Kompromisně ničíme a vše co je v menšině. Kdo má to právo říkat co je dobré a co zlé. Kde je hranice? Kdy si heterosexuálové řeknou že homosexualita je zlo? Kdy si černovlasí řeknou že blond je zlo?
Věří v intelekt. Ale sama pochybuje o inteligenci lidí. Nechce se mi opět vytahovat DS ale je to nejlepší příklad. Nechci vypadat jako jejich zastánce, to opravdu nejsem hnusí se mi ale mám to nic nemění na tom že by měli být ticho. Tichá voda břehy mele. A tato voda by mohla semlít hodně. Dejme jim šanci se shodit sami. Pár vyleštěných hlav nemůžou udělat nic pokud ty čtenáři jim to nedovolíš. A že se chovají rasisticky? Víc rasisticky se chová samotný stát. Když v samotném zákon určuje menšiny, není to rasistické? Před zákonem bychom měli být všichni rovni. A nejsme. To jen dokazuje že lidský intelekt neexistuje. Jsme pořád zvířata. Ne nejsme zvířata. Ty jsou víc lidské než my samotní.
Věří v lásku. Je se svým manželem dlouhou dobu. To je krásná, opravdu krásná věc. Ale na mou otázku zdali ho stále stejně miluje zazněla odpověď : „Manželství je kompromis“. Nic víc. Zas to slovo. Bylo mi jasné. Jak by zněla odpověď. To mi přijde smutné. Ale to je tím jak jsme směšní pokud jde o lásku obzvlášť....

Pokračování myšlenek bude pokud alespoň jedno jediného člověka to bude zajímat. Nechtěl bych zbytečně krátit můj i váš čas, neboť se více považuji za blázna než-li za normálního. A tak utnu v nejlepším pro většinu v nejhorším.