Hledání

Když hledám tepláky, který jsou červený, těžko najdu zelený, i když leží přede mnou. I kdyby oživly, uměly mluvit a dovolávaly by se pozornosti...
Co teprve člověk, který touží být milován, sám milovat chce, hledá souznění a sdílení, ale jinak neví, jak by vlastně taková láska měla vypadat. Který outfit si oblékne...Láska...je jen slovo. Jako červený tepláky. Láska...Smysl určujeme podle toho, kterou srdeční strunu nám dokáže rozeznít. A ne každý má absolutní sluch. Některé struny znějí do prázdna jiných srdečních dimenzí.
Svět je moc velký na to, abychom ho mohli obejmout, ale je tak akorát, abychom ho mohli objevovat ve zdánlivých maličkostech. V úsměvu na tváři jako v zrcadle duše, v "obyčejných" kapkách deště, které vítr žene do tváří dychtivých nadšenců a optimistů. Sdílet s přírodou...tichým společníkem, který nesoudí. Příjímá to, co jest.
Přijmout...Když tohle bez varování zkusím, dostávám závrať, jako po několika skleničkách vína. Pluju po řece, ale s nohama po proudu...ne proti němu. V proudu života...
Chci nezapomínat, kdo skutečně jsem, na své sny, na to, co mě baví a naplňuje a ne se zamotat do pavučiny tak uměle vytvořené samotným vynalézavým lidstvem po dobu celých pokolení. Já chci dýchat!!!
Stát jako pozorovatel nad vším, co se děje tý malý, praštěný, drzý holce, která pod tíhou morálky a snahy být "dospělá" (ve svých letech už se přece musíš chovat rozumně...) se nechala stáhnout do opasků, které si půjčila od Večernice. A možná nejsou jen tři. Škrtí jako had. Co by se stalo, kdyby přišel princ, který by ji vysvobodil z okovů strachu a předsudků? Jenže takový na stromech nerostou...a když, tak v korunách nebeských výšek. Ty plody, na které dosáhnu nesplňují očekávání dobré chuti, šťavnatosti a já nevím čeho všeho dalšího...Budu holt muset povyrůst nebo si půjčit žebřík...