Vteřina

Už nějakou dobu se mi hlavou honí jedna myšlenka. Snažil jsem se ji nějak uchopit a poslat ji dále, jestli se to dá takhle nazvat. Dlouho se nedařilo, možná se mi nepodaří ani teď, ale vypadá to, že jsem došel k tomu ji sepsat.
Dalo by se říci, že je to myšlenka o věčnosti, která cloumá celým naším vesmírem. Je to myšlenka o tom všem okolo nás. Protože jsem se jen na malý okamžik zastavil, podíval na oblohu nad sebou a řekl si: „ Teď..“ V tu jednu vteřinku. V tu vteřinu, která pro mě začala znamenat něco jiného. Protože znamenala skutečně „ Teď“!! A je naprosto jedno jestli je to teď za chvíli a nebo právě teď. Protože vše se děje v jeden okamžik, který trvá navěky věků. A to teď tedy znamená teď i za chvíli. Je to omezený úsek času, který nikdy nekončí, protože nikde ani nezačal.
Vzal jsem si z toho to nejdůležitější a přešel jsem pomalu ke vteřině. Protože ta vteřina je vlastně to teď, dalo by se to tak tedy nazvat. Když bych do toho šel ještě hlouběji mohl bych říci, že ani ta vteřina není v teď, protože určitě existuje něco ještě menšího než vteřina a to teprve dělí čas a je to v podstatě to prvé teď. Nikdy nic nekončící a nezačínající.
Šel jsem dál. Snažil se zavřít ještě více oči a v myšlenkách se ponořit ještě hlouběji. Přešel jsem přes černý práh hvězd, obešel jsem vše co znám a vydal jsem se po delší z cest. Snažil jsem si vybavit jeden jediný okamžik. A právě ten jak jsem si řekl teď. Bylo to trochu těžké, ale nakonec se mi to povedlo. Ale hlavní účel nebyl v tom si to představit, ale dostat se v hlavě tak daleko abych si to představit mohl. Vlastně v ten jediný okamžik jsem byl zde v teď a zároveň v teď minulém, kdy jsem si teď říkal se zakloněnou hlavou. Zdá se to trochu zamotané, ale ne vše vypadá tak hrozně.
Pojďte všichni se mnou. Zavřete oči. Ponořte se do té tmy, která Vás obklopí. Nechte se unášet kolotočem hvězd. Zkuste si vzpomenout na jeden jediný okamžik ve Vašem životě. Zkuste to! A zároveň se dívejte jak stále padáte, padáte a padáte stále hlouběji a hlouběji v čase. Kloužete s jedinou vteřinou, s jediným zážitkem, která stál za celým Vaším životem.
Nejde o to si něco dokázat, ale zkusit si aspoň uvědomit co mě na té druhé straně čeká. Přece, když je všechno v jeden jediný okamžik tak může být i vše zároveň pořád.
Neexistuje žádná čára života, žádná čára světa a času. Existuje jeden malý nekonečný puntík, který má ve své moci všechno co existuje. Vše je v něm natěsnáno a zároveň hrozně volné. Vždyť podívejte se okolo sebe. Kolik máte místa a kolik by jste ho ještě potřebovali?
Jeden jediný malý puntík, který je zároveň ničím a zároveň i vším co na světě existuje. Bez důvodu vytvořený něčím co je nad naše síly chápat.
Teď něco zkusím.
Vezměte si do rukou tužku, na papír udělejte jeden jediný puntík a zkuste o něm napsat. Cokoliv. Jedno slovo, jednu větu, jednu stranu. Prostě jen napsat. Jak se cítí, co všechno může obsahovat, co všechno vidí prostě jaký je. Zkuste se vžít do pocitu toho puntíku a zjistit co by chtěl a co by vše mohl vidět. A pak to jen přeneste na sebe.
A tak co se pak stane? Vůbec nic…
Stejně jako vteřina, puntík tak i lidé jsou nekoneční.