Jak jsem zjistila, že jsem tří procentní.
Jak jsem zjistila, že jsem tří procentní.
Vlastně ani nechápu, proč jsem to začala povídat jednomu kamarádovi. Jen jsem se zmínila o tom, že mám problém a nevím jak to řešit. A věta: „Tak povídej..“ v ten okamžik zapůsobila jako kouzelná formule a já mu najednou všechno vysypala. Nebylo to zase tak těžký, protože na rozdíl od jiných lidí už o tom někdy slyšel a dokonce se s někým podobným už i setkal. Bylo to zvláštní, protože rozuměl tomu jak mi je. Popsala jsem mu všechny svoje pocity a problémy. No a když mě chvíli poslouchal, tak se mě najednou zeptal, jestli si nemyslím, že by bylo lepší, kdyby to lidé kolem mě věděli? A Tenkrát jsem o to začala trochu přemýšlet. Když to vzal on, tak proč ne ostatní?
A tak jsem sebrala všechnu odvahu a řekla to nejlepšímu kamarádovi a ten to vůbec nepochopil. Stejně jako nikdo z dalších komu jsem to řekla. Nejhezčí reakci jsem zažila, když jsem to řekla ůplně poprvé.
Proč nikdo nechápe, že kromě lidí co se bojej pavouků jsou na tohle světě taky lidi, co mají strach z lidí? Odborně řečeno sociální fóbie, celoživotně s ní mají problém 1% až 3% lidí a někdy v životě se s ní osobně setkájí 3 až 13% procent lidí, a přesto většina lidí vůbec netuší o co jde. Je spoustu věcí kterých se člověk může bát, třeba najíst se před lidmi, jít na veřejné toalety, podepsat se na veřejnosti, telefonovat a nebo prostě jen komunikovat. Takže takovému člověku, dělá problém někoho oslovit, nebo s tím třeba udržet rozhovor a někdy i ho pitomej rozhovor o počasí stojí hodně síly. Lidi to ve většině případů nechápou, protože jim to všechno příjde normální, tak proč by se toho měl někdo bát? Jenže většině lidí to dost komplikuje život, jde o nemoc jako kteroukoliv jinou. V lehčích případech je jediný lék a to je trpělivost a pochopení od lidí ve vašem okolí. V závažnějších případech to lze mírně potlačovat léky.
No a proč tohle píšu, pokud se s tím někdy ve svém okolí setkáte, zkuste to trošku chápat a být trpělivý. Pokud tohle čte někdo kdo má s něčím podobným problém, zkuste to říct někomu ve vašem okolí, lidé vás líp pochopí, když budou vědět o co jde. Sama vím, že to není jednoduchý, a nenašla bych k tomu sílu, kdybych se poprvé nesetkala s pěknou reakcí. Neskrývejte to, prostě buďte takový, jaký jste, copak člověka dělá člověkem uniforma?
A tak jsem sebrala všechnu odvahu a řekla to nejlepšímu kamarádovi a ten to vůbec nepochopil. Stejně jako nikdo z dalších komu jsem to řekla. Nejhezčí reakci jsem zažila, když jsem to řekla ůplně poprvé.
Proč nikdo nechápe, že kromě lidí co se bojej pavouků jsou na tohle světě taky lidi, co mají strach z lidí? Odborně řečeno sociální fóbie, celoživotně s ní mají problém 1% až 3% lidí a někdy v životě se s ní osobně setkájí 3 až 13% procent lidí, a přesto většina lidí vůbec netuší o co jde. Je spoustu věcí kterých se člověk může bát, třeba najíst se před lidmi, jít na veřejné toalety, podepsat se na veřejnosti, telefonovat a nebo prostě jen komunikovat. Takže takovému člověku, dělá problém někoho oslovit, nebo s tím třeba udržet rozhovor a někdy i ho pitomej rozhovor o počasí stojí hodně síly. Lidi to ve většině případů nechápou, protože jim to všechno příjde normální, tak proč by se toho měl někdo bát? Jenže většině lidí to dost komplikuje život, jde o nemoc jako kteroukoliv jinou. V lehčích případech je jediný lék a to je trpělivost a pochopení od lidí ve vašem okolí. V závažnějších případech to lze mírně potlačovat léky.
No a proč tohle píšu, pokud se s tím někdy ve svém okolí setkáte, zkuste to trošku chápat a být trpělivý. Pokud tohle čte někdo kdo má s něčím podobným problém, zkuste to říct někomu ve vašem okolí, lidé vás líp pochopí, když budou vědět o co jde. Sama vím, že to není jednoduchý, a nenašla bych k tomu sílu, kdybych se poprvé nesetkala s pěknou reakcí. Neskrývejte to, prostě buďte takový, jaký jste, copak člověka dělá člověkem uniforma?
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
Tisk