Jak vidím lidi já

Každý máme jiný pohled na svět. Každý z nás jinak vnímá lidi okolo, události, co se dějí. Všichni se přikláníme k něčemu, co se nám líbí, co je nám příjemné, ale málo kdy se ohlédneme dozadu.
Lidé brouzdají po světě za různým účelem. Navzájem si ubližují, urážejí se a nenacházejí čas na to, aby jeden druhému řekli, jak se mají rádi. Místo toho žijí ve světě moderní technologie a spoléhají na veškerou elektroniku, počítače, mobilní telefony, auta. A přitom stačí tak málo a všechno co lidé společnými silami vybudoval, ztratíme. Lidé si podle mě málo váží věcí. Málo si váží rodin, které pro ně hodně obětují.
Myslím, že dnešní společnost se nerada citově projevuje. Člověk se stydí ukázat svou náklonnost ke druhému. Kolik zbytečných zlých slov miliardy lidí na světě denně řekne. A tak málo dobrých. Není to škoda?
Občas pozoruji lidi pod okny a přemýšlím nad jejich životy. Jak málo času nám všem zbývá. A proto všichni tolik spěchají. Život nám utíká mezi prsty a my nemáme možnost jej chytit a na chvíli zastavit. Maminky vodí své děti za ručičky a ukazují jim dlouhé stezky světem. Jiní si šíleně projíždí městy nebo rekreačně jezdí na kole.
Lidé, co se milují, se často zrazují. Ti, co se nenávidí na sebe házejí špínu, samé lži a pomluvy. Sourozenecká láska se projevuje také velmi málo. Já osobně jsem ji našla až teď, v téměř šestnácti letech života.
Podle mě není dobré si ve starším věku vytvářet v rodině - nebo i mimo ni - nepřátele. Ale denně se tohle všechno děje. Také jsem určitě někomu ublížila a nikdy si to neodpustím, ale již zmiňovaný čas nevrátím. Navíc vím, jak lidé dokáží ublížit mě. A těm, kterým nikdo nikdy neublížil, strašně závidím.
Ale zpět k tématu. Můj vlastní názor ke světu a lidem není kladný. Jen si vybavím všechny vraždy, nehody, týrání zvířat, mučení dětí i dospělých lidí, tak je mi do pláče. Uvědomím si, že člověk je ta poslední živočišná rasa, která si zaslouží žít. Žít v takovém množství. Po celá staletí lidé ukazovali svou krutost. Samé války. I mír je v podstatě válka uvnitř nás. Nikdy nebude celý svět spokojen se současnou politickou nebo hospodářskou situací. Nikdy.
Nechci křivdit každé duši na Zemi, to opravdu ne. Existuje tu láska, vzájemné porozumění, šťastné rodiny a nejlepší přátelé. Všichni čelí problémům společně. A k takovým přátelům, do takové rodiny a k jedné milované osobě se já budu vždy nejraději vracet.