Život versus smrt

Život versus smrt. Jak je život pomíjivý... Jeden den jsme zde a další den už ne, ale jak se s tím má člověk vyrovnat? Myslela jsem, že když smrt patří neodmyslitelně k životu, tak pak je naprosto normální se s ní vyrovnat, ale ono to tak není. Bolí to až si říkám, jestli vůbec může život pokračovat dál.
Jako malá jsem si říkala, že až budu starší, budu to alespoň chápat, ale není to tak. Je to snad ještě horší! Bolí to a stejně to nechápu.
Jak se s tím člověk vyrovnává???
Kdosi mi kdysi řekl, že jediné čeho se bojí je smrti svých blízkých. Tenkrát jsem tomu příliš nerozumněla, ale začínám chápat.
Jestli to vůbec někdy přestane bolet? Jestli je člověk schopný zvyknout si na to, že smrt patří k životu stejně tak jako narození??? Smířit se s tím. Pochopit to...