Bichlování versus přirozený intelekt

Lidská duše má od přírody vrozenou touhu po vědění a pozorování . Tato touha se stala vášní celého lidského druhu a díky ní jsme mohli vyvíjet svůj intelekt. Jinými slovy byli jsem díky ní vyhnáni z ráje blbosti. Věda v sobě skrývá celý budoucí vývoj a pokrok lidstva. Předpokladem budoucnosti jsou tedy nové generace, které je třeba jako pole obdělat aby mohlo přinášet úrodu.
Je těžké uvažovat o tom jak by mělo takové školské výchovné zemědělství vypadat. Jak co nejlépe podchytit a zapálit mozky zítřka? Mnohé z nich nám prozradí, že vše co potřebují k životu se již naučili v mateřské škole a že nikdy nedopustí, aby škola stála v cestě jejich vzdělání. Škola a její proces by nám měla samozřejmě poskytnout určité množství a kvalitu vědomostí, ale je to vše co člověk potřebuje? Myslím, že chápat vzdělání jako bezduché biflování informací ztrácí účel. Neboť člověk poté ztrácí svůj vlastní rozum, identitu a schopnost dívat se na věci svým vlastním úsudkem na základě vlastního přemýšlení. Někdy si lidé pletou a zaměňují paměť s inteligencí. To mi připomnělo článek z jednoho časopisu kde se zmiňovali o tom, že lidé s nižším IQ mají často výbornou paměť. T.G.Masaryk řekl:“Vzdělání není pouhým nashromážděním jednotlivých vědomostí, jako není těstem mouka, voda, sůl a kvasnice dohromady naházené. „ Dle těchto slov je nutné aby výuka byla produktivní ve všech směrech. Dávat klíč ke vzdělání tak i na druhé straně snažit se a dávat možnost k individuálnímu rozvoji všech schopností jedince. Tím neříkám, že biflování by mělo zmizet zcela z výuky, to bychom se rovnou mohli začít , tak jako opice na stromě, houpat na lustru. Kdo chce vědět tak se učit musí, ale je nesmyslné klást důraz na kvantitu nepochopených a nazpaměť naučených informací.
Neuč se život tě naučí! Život lze brát jako jednu velkou školu praxe, kde je nám nabízeno spoustu možností a informací k vlastnímu rozvoji a svým vlastním uvážením určujeme, zda jsou pro nás užitečné a prospěšné. Ne nadarmo se říká že investice do vědění nesou nejvyšší úrok. Ale jak budu mluvit za dvacet, třicet let nebo až budu stará bába?! Možná si potom řeknu, že člověk se všechno nakonec učí jen proto, aby to zas všechno zapomněl.