Drogy

Drogy

Snad každý z nás má nějaký zlozvyk. Znáte to, třeba kousání nehtů. Bohužel existují i jiné zlozvyky, které přecházejí až v závislost. Například závislost na drogách. Drogy. Toto slovo slyšíme téměř každý den v televizi, v rádiu, o drogách čteme každý den v novinách, na internetu, vyšla řada knih zabývající se touto problematikou a tak dále. Drogy, nebo-li návykové látky nejsou nic dobrého. Je to špatná věc a nikdo by vůči nim neměl být morálně slepý. Přesto se najde strašné množství lidí, kteří to zkusí a bohužel nezůstanou jen u toho.
Těchto látek je obrovské množství. Najde se už jen hrstka lidí, která by v životě neslyšela pojmy jako LSD,heroin,pervitin,marihuana a takhle bych mohla pokračovat dlouho. Však si to vezměte. Kolik lidí před ne tak dávnou dobou vědělo například o opiu? Dnes je to velice rozšířené a například marihuanu už vyzkoušel snad každý druhý mladý člověk na zemi. Je to otřesné a zdrcující. Proč s tím začínat? Povídačky, že to mají pod kontrolou nelze brát vážně. Vezmou si jednou, dvakrát, třikrát a už se točí v bludném kruhu, ze kterého se jen těžko dostanou. Mají snad tyto látky nějaké dobré vlastnosti? Možná ten chvilkový, zřejmě krásný, pocit. Jak jinak si vysvětlit, proč se k tomu ti lidé vraceli.
Můj názor na drogy? Nesnáším je. Nikdy jsem to nezkoušela a ani nechci. Proč bych to měla dělat? Nemyslím si, že je to tak úžasný pocit a určitě mi to za to nestojí. Drogy jsou všude kolem nás. Kdyby se dělal ve škole průzkum, kolik lidí už někdy vyzkoušelo usušené listy z konopí, nestačili bychom se divit. Chodíte po městě a nemáte ani tušení, že člověk sedící na lavičce v podloubí je závislý na pervitinu. Slečna, čekající na autobus, nevinně se rozhlížející, každý den vykouří minimálně jednu cigaretu s marihuanou. Mladý pán v obleku, slušně vypadající, s dobrou prací, ovšem psychicky hodně náročnou, šňupe kokain a tak dále. Drogy jsou všude a je těžké se s nimi alespoň jednou za život nesetkat osobně. Nemám ráda drogy a odsuzuji je, ale závislým lidem bych ráda nějak pomohla. Možná to zní směšně a vy si zřejmě říkáte : „Hnusnej feťák, může si za to sám“, ale víte, jak k tomu přišli? Jistě, je to každého volba, buď to vyzkouší nebo ne, ale jak můžete vědět, v jaké životní situaci se nacházeli, když si to poprvé brali? Možná je strhla parta, možná už nevěděli kudy kam a neměli co ztratit, možná chtěli jen vědět, jaké to je … Dřív jsem se o drogy ani o lidi, kteří je berou nijak zvlášť nezajímala, ale potom jsem se setkala se situací, která mě donutila začít o tom přemýšlet.
O tomhle tématu by se mělo mluvit častěji. Napadá mě, že ten, kdo se rozhoduje o vyzkoušení jakékoli drogy, by měl vidět ve svém bližším okolí úplnou trosku, kterou zničily drogy a potom by je nikdy nenapadlo zkoušet, jaké to je. „Zkusím to jen jednou …“ Nevěřím jim.