Dívám se

Dívám se na svět trošku jinak než před páru okamžiky.
Strávila jsem s tebou snad jen chvíli sedíce na lavičce při bublající léčivé studánce a už jsou mé myšlenky stále u tebe.....je to snad dobře, či chceš mi nevědomky přitížit? Ani nevíš, jak souží mne tvůj sametový hlas a jak jsi pro mě posvátný...i když tě vlastně neznám moc...když vidím tvůj výraz při tvé mluvě,cítím se trošku plaše, mám pocit, že se každou chvíli vypařím a uniknu pryč ve formě páry...je mi tak trošku bezradně, když ponořím se do tvého tónu,jak mluvíš. Sála z tebe zázemí a jistota, zároveň cítím napětí,že chceš mě jednou políbi. A ty netušíš,že já tebe už teď,ale nejde to. Opravdu ne. Musím si to zakázat. Šroubku můj, musím se krotit, víš? Musím být zdrženliváa býti v povzdálí, jenže vím, riskuji. Možná náš ještě nevypuklý vztah ani nezačne. Možná se někam rozptýlí, možná pláchne a už nám nikdy nepodá ruku. Kdybys však věděl, že moje srdénko čisté ještě není, nemohu tě šidit, musím čekat, až se voda pročeří. Pak jsem schopna milovat, ano milovat. Jelikož...cítím tam ten náboj,chtěla bych tě líbat a cítit každičký milimetr tvých rtíků. Chtěla bych si s tebou povídat námi smyšlenou řečí, chtěla bych být schována pod tvými křídly, zahalena pod tvým neprůstřelným závojem, být ochráněna před vším zlým a být do deatilu poznána. Chci, abys znal mou citlivou povahu, třeba i rozplakat se ti na klíně. Chci, ať máš mě před sebou takovou, jaká jsem. Někdy sic velmi nevlídná, ale v jádru velmi bojácná a nejistá....chci cítit tvou jistotu a prokládat to milováním...dávat ti najevo, jak moc jsi pro mě jedinečný a kolik mi dávaš..