Nikdy jsem neměla poznat jak líbáš

Šli jsme spolu lesem. Tehdy to byl spíše pokus o běh... Já funěla jako ta lokomotiva a začala hlasitě protestovat:,,Já už běhat fakt nepůjdu! Je to hrozné jak nemůžu popadnout dech!" ty jsi mě zastavil a řekl:,,Ty hrozně moc myslíš! Nemysli pořád! Ublížíš si. Podívej na tu přírodu a kašli na všecko... Hele ty podvádíš já to poznám!!No tak nešvinluj.. zase přemýšlíš!" jo jenomže tos nevěděl,že máš pravdu a to neskutečně velkou. Kdybys jen věděl, jak často mě spalují myšlenky.. bohužel jsou to myšlenky na Tebe můj nejlepší příteli- ovšem jen díky Tobě začínám pochybovat o tom, že přátelství mezi mužem a ženou je možné... Já se totiž zamilovala. Zamilovala jsem se do Tebe. Tvého smíchu, toho jak miluješ motorky a vyznáš se v autech i toho jak se snažíš jít životem, tak aby sis to užil... Kruci já neměla jít s Tebou a dalšími na tu vodní dýmku... Nikdy jsem neměla poznat jak líbáš. Je to jako rána pěstí, když jsem se k tobě na okamžik mohla dostat až takhle blízko.
Ale to nic já dál budu jen tvojí přítelkyní a vrbou, za kterou chodíš, když jsi naštvaný na celý svět... Ne nestěžuju si.. chci abys byl šťastný a to po mém boku asi nebudeš...