Martinkové kvítí

Martinku,

my jsme se políbili!
Cítila jsem každičký milimetr tvých rtů, byly jako samet, snad jsi to vnímal nápodobně. Pohlédla jsem ti do duše. Ukázal jsi mi cestu tvým průzračným světem.

Mám teď na výběr, to víme oba. Jsou vždy dvě cesty.
A nezapomeň, že každá z nich má ještě další dvě. Pamatuješ? Sám jsi mě to naučil. Cítím, jak se nechám ukolíbávat tvou klidnou povahou...jsem jako vyměněná...vytržena ze života, který je jinak tak rychlý. Chci si tě vychutnávat....být pod tvými křídly...vědět jen o tobě....vychutnávat si tvou náklonnost.
Poznávat tě víc a víc, být tvé koťátko.
Mazlivé.

Martinku,

to bude mela, jestli my se poznáme ještě víc. :-)