Pomoc

Někdo mi hodně pomohl. Já jsem mu za to velmi vděčný. Ale stále v sobě potlačuji, ač nerada přání zjistit jméno mého anděla. On (ona) si zřejmě nepřeje, aby mi bylo známo. Nemohu se tedy pídit po jménu. Zradil bych jeho (její) přání a právo mlčení. Ale jak s tím mám žít? Vědět, že mi někdo pomohl, nemoci mu poděkovat za to co pro mě učinil(la) V dnešní době, je to zázrak, když někdo někomu pomůže. Jen tak, aby druhému pomohl v životě, s událostí, skutečností, která již neměla naději na úspěch. Tuším, kdo by to asi mohl býti. Někdo od nás z práce.

Teď se snažím Vás nezklamat. Sedím nad knihami. Študuji do večera. Snažím se připravit na zkoušky. Abych Vaši důvěru právě nezklamala. Vložil(la) jste do mě naději, že nakonec u zkoušek uspěji, a první ročník zdárně ukončím. Vy, ale stále mlčíte. Jestli jste mě poznal(la). Ozvěte se mi. Myslel jsem si, že časem nezůstanete utajen(a). Brání Vám v tom možná nějaké okolnosti za níž nemůžete mluvit a říct mi … „Já jsem Vám pomohl, tak mě nezklamte. Měl by jste se více snažit. Jde Vám o všechno“ Chápu, že možná nemůžete mluvit. Vím, že jste mi mnoho pomohl(a).

Děkuji.

S pozdravem Váš Věčný student