máme pro co žít??

Jedu dál... tou pěšinkou dávnou... jedu zpět... pro ztracenej klíč... vše je jak ve zpomaleném režimu... každá sekunda zpět je nekonečná... zavřu oči... a pak... vidím tebe... a tvůj život... ne náš... nýbrž tvůj... jsi šťasten... nevidíš mě... ale já registruji každý tvůj pohyb... a vdechuji tvou omamnou vůni... ty jsi ten ztracenej klíč... který si nemohu vzít s sebou... poněvadž cenné věci... které ztratíme, se nám většinou nenavrátí... pouze čekají na nového majitele... otáčím se a jedu tam, odkud jsem přijela... a co já...? Jsem ztracená...? Budu mít někdy svého majitele...? A vůbec... jsem pro někoho cenná...?