Tanec beznaděje

Tak tiše jak jen dokáží padají sněhové vločky na prochladlou zem. Tak tiše aby neprobudily spící dívku. Co se jí asi zdá? Pohlížím na její tvář. Slzy ještě nezaschly. Dnes měla být někde jinde. S někým koho tak moc miluje. Dnes večer ho chtěla znovu políbit… Když konečně smí. Touha živila její srdce a sny dávaly životu smysl. A místo toho leží ve své posteli. Tak dlouho věřila. Bylo tak těžké zjištění, že tenhle sen se už nikdy nesplní. Tak jako mnohým před ní se jí zhroutil svět. Zemřely sny, vyhasla naděje a vytrácí se i její život.
Tančím s tím nejúžasnějším klukem pod sluncem. Tak dlouho jsem jej milovala marně a dnes nadešel den, kdy jsme konečně spolu. Políbil mě, nikdo nelíbá tak krásně jako on. Je to můj anděl, on je můj svět, pro něj bych dala život! Dochází mi čas, nechci se s ním loučit, nikdy, chtěla bych tady s ním zůstat. Prosím! Prosím! Teď přece nemůžu odejít!
Dívka stále leží ve své posteli stojím nad ní a loučím se, loučím se s vlastním tělem. Teď už jsem opravdu zemřela? Tak tiše jak jen dovedu, po špičkách vykrádám se tiše z bytu, nechci někoho probudit. Umírám…