Průvodce alchymie

Chemie, alchymie, fyzika, matematika. Všechno jsou to vědy, vše popisující, všeobjímající ve vzorcích, pravidlech a zákonech. Záležitosti, času, prostoru a hmoty. Zákon za zákonem, číslo za číslem, popírající i připouštějící nereálnosti v reálném žití.
Proč ale začínám s těmito slovy? Proč vlastně vyprávím o vědách? Dnes mě napadlo mnoho myšlenek, mnoho věcí spojující ty nereálnosti a abstrakce protínající naše osudy. Ty osudy, ty cíle cest, po kterých kráčíme. Naskytla se myšlenka hodný mistra Darwina, samozřejmě s úsměvem nadsázky. Byla zcela prostá! Věříte v anděly? Věříte v démony? Já ano. Věřím v ty, jenž chodí po tomto světě, jsou zcela lidští, jako Vy nebo já. Jsou z masa a kostí, a když je říznete teče jim červená krev, jako každému z nás. Ten jediný nebo spíš ten jedinečný rozdíl mezi nimi a námi je v cítění. V tom pociťování pravd života, v tom vědění pravd! Nemají o kolečko navíc, a ani snad možná netuší že jsou oni ty, jejichž cesty dláždí ulice nás všech. Ale jejich přítomnost nelze popřít, či snad vyvrátit. Jejich přítomnost tu prostě je.
Z toho pohledu, kterým jsem se dnes koukal, z toho pohledu, kterým jsem se dneska zabýval, jsou jako chemický děj. Vlastně všichni jsme jakousi snůškou chemie a alchymie, jsme neoznačenými látkami na pokusném stole. Přeléváme se jedna do druhé občas s výsledkem agresivní reakce, která demoluje jako třaskavina vše okolo sebe, občas s výsledkem neutralizace, a nebo jen chemickým dějem bez jakéhokoli výsledku. Ale aby vše nebylo označováno za pokus marný, stává se i to, že reakce několika látek dává za vznik novým užitečným látkám. Ty pak označíme, zaškatulkujeme a vnímáme jako pozitivní výsledek, který podrobujeme dlouhému bádání a popisování.
Vše má své otázky, stejně jako Darwin, stejně jako obraz Leonarda Da Vinciho nebo jako Atlantida. Kam zařadit prvky které neznáme, ty látky které protékají skrze skleněné zkumavky, které se nechtějí sloučit s ostatníma látkami a nebo s nimi reagují tak agresivně, a za takových extrémních podmínek, že již není úniku pro nic a pro nikoho? Ó ano, mluvím o látkách X a Y, o těch dvou složkách andělé kontra démoni!
Dnes jsem viděl, co dokáže prvek, látka, démon, jak se chová vzorech slučování látek za jeho přítomnosti. Bouřlivá reakce, vše tisícinásobkem urychlené. Hoření, exploze, imploze, tuhnutí. Byl jako katalyzátor, urychlovač všeho dějů. Byl ingrediencí co dodá guláši šmak. Byl zrychlením času přes pravdy které skrze něj protékali jako voda Niagarským vodopádem. Byl dějem, který jen dává energii, která uvnitř těch slučovaných látek dřímá.
Věřím na anděly kteří umrtvují reakce, kteří zpomalují děj za hranice absolutní nuly. Věřím v démony kteří urychlují děj, za hranice světelné rychlosti.