Objímání

Vysílám své nejupřímnější dobro jako HOLD a VYZNÁNÍ pro tento JEV.
Tuto vzácnost, tento lidský dárek.
Nevědomě, jako většina z nás jsem jim byla obdarovávána v ranném dětství. Děkuji.
Po zbytek jsem si ho určitě sama vynucovala. Vy ne?
V pubertě jsem objímání zanedbávala. Trumflo ho kouzlo prvních polibků. Děkuji.
V počátku dospělosti jsem úplně zapomněla na tento dar.Přiznávám se dobrovolně, předností mi bylo intimnější předávání energií. Běda mně.
Takže dál jsem často mohla objímat své potomky. Moc příjemný zážitek. Děkuji.
Kdo obejme mě?

No, na pár let jsem se tomuto nechala odstřihnout. Asi bylo zapotřebí. Nehodnotím. Vesmír ví, co má nebo nemá komu poslat. Děkuji.

Vše se začalo lepšit , až jsem si začala sama dávat dárky.
K narozeninám jsem si zaplatila „meditativní den“ se známou filozofkou paní Ernestýnou Velechovskou.
Vůbec jsem netušila, co mě čeká.
Úvod mě teda TEHDY trošku vyděsil. Nedivte se , několik let jsem nevnímala nějak moc normální lidské pozitivní vjemy.
Na přednášku začali chodit lidé a všichni se vzájemně objímali. Všichni.
Připadlo mi to z mého pohledu divné, až SEKTÁRNÍ (odvoz.od „sekta“).
V hlavě mi stále kolovalo:“ Ilčo, probůh, kam jsi to vlezla? Ty se teda s těmi cizími lidmi rozhodně objímat NEBUDEŠ. Ty, NE!“
Dodala jsem si odvahy a nenápadně, bezdotykově proklouzla do útulné přednáškové místnosti.

Strávila jsem fantastický den.

Paní Ernestýna není obyčejná lektorka. Je to inteligentní , přirozeně krásná a okouzlující dáma.
Vykazuje všechny prvky šarmu a charisma. Člověk, atˇ cítil cokoliv a nacházel se v jakémkoliv stavu, si díky ní připadal jako ZÁŘÍCÍ DOKONALÁ BYTOST.
Ovšem tedˇ to příjde. Můžete si tipnout, čím byla celá seance zakončena. Už víte?
A hádejte , kdo dychtivě čekal ve frontě na objímání?
Ano. Má maličkost. A byl to krásný okamžik, když si mě tato dáma přivinula a poznamenala:“Tobě ale tluče hlasitě srdce, jen vyskočit“.
„Hurá, stále žiji..“ láskyplně jsem si uvědomila.
I s pánem, který si celou dobu dělal poznámky absolutně mravenčím písmem, a divnou slečnou v šátcích jsem se velmi ráda objímala. Se všema. Překvapilo mě jak to bylo příjemné.

Neustále přemítám, co to je? Co má takovou moc v takové jednoduchosti, kterou se nemusíte učit, ani kupovat. Kterou máme všichni danou a která někdy tak moc chybí.

Patří mé díky mým blízkým a přátelům, kteří na toto kouzlo uzdravení nezapomněli a věnovali mi část svého upřímného dobra, či lásky , či čeho, CO MĚ ZACHRÁNILO.

Bětce – dceři, když jsem brečela totálně vyprahlá po ukončeném vztahu
Martině – kamarádce, přátelským objetím mě vytáhla z hluboké deprese, málem jsem nešla do práce
Ivanovi – trenérovi mého syna, aby mi nebylo smutno na Valentýna
Pepíkovi – nejstálejšímu našemu zákazníkovi, za flirtovní objetí, když je středa, protože je třeba
Pavlovi – milláčkovi, za časté vřelé, láskyplné objetí, kdykoliv i jen tak, od chvíle, co nám vstoupil do života
Martinovi – z Čech, DĚKUJI OBZVLÁŠTˇ a skoro každý den.Zachránil mi ŽIVOT pevným objetím, jasnými životními příkazy a velkou oporou, když byly mé orgány i má duše v totálním mínusu po pádu na zřícenině v Čachticích
Tomášovi – z Dolního Benešova, za jeho nejvřelejší dlouhé objetí na pohřbu mého otce
Lukášovi – kamarádovi mé dcery, za tak citlivé až mateřské přivinutí, přesto že s nějakým alkoholem v jeho krvi, při náhodném setkání v nočním klubu
Tomovi – synkovi, se kterým se objímám JÁ a porodila jsem si ho „snad“ jen PROTO

Jestli jsem při své skleroze na něčí úžasné objetí zapomněla, posílám polibek jako omluvenku.

S POKOROU ČEKÁM NA PŘÍLEŽITOST A DRŽÍM SI PĚSTI, ABYCH POZNALA, ,KOMU A KDY MŮŽU PŘEDAT SVÉ POSELSTVÍ DOBRA A LÁSKY, ABY MU POMOHLO, TAK JAKO MNĚ.