Svět kolem

Čicháš k růži? Na co myslíš? Na divokou krásu? Na vůni, která ti mámí smysly? Na důvod, proč žiješ..

Čichni si k růži a mysli na krásy světa, které si ještě neviděl. Zapomeň na problémy běžně plynoucího času. Teď, právě v tomto okamžiku, čicháš k růži a nic víc nemusí existovat.

Vidím tě. Čicháš k růži a trošičku se usmíváš. Máš strach zapomenout na problémy?
Nechceš se nechat unýst do snu..
touhle růží..
Chceš bojovat a ne utíkat..
ALe nemáš sílu.
Myslíš, že je to rozumné?
Silní bojují, slabí utíkají a ti, co jsou slabí, ale rozhodnout se bojovat, umírají.
Tak zavři oči, příteli, nech se odnést a naber sílu.

Víš, co je strašné? Strašný je svět bez kouzel. Díval ses na růži a viděl jsi květinu, které někdo věnoval péči, aby mohla kvést. Říkala jsem ti, že není obyčejná, že se kolem ní točí prstence kouzel..
Nevěřil jsi, ale přesto sis přivoněl. Jak se cítíš? Nepřijde ti svět hezčí? Nemáš chuť přivonět si k dalekému moři? Projít se po vysokých kopcích nebo objevovat nové ostrovy a světy?

Touha má sílu. ALe nesmíš se jen dívat, musíš si přivonět.. Riskuješ, že se poraníš o trny, přesto si přivoníš. Touha má sílu. Po čem tajně toužíš? Řekni..

Toužíš po neskutečně dlouhém, nekončícím lechtání v břiše, které tě každý den rozesmívá? Ať už jsou mraky nebo parno, přál by sis mít ten pocit štěstí, který tě neustále přesvědčuje, že NIC není problém? Proč ten pocit nemáš? Závisí na spokojenosti. Copak nejsi spokojený? Je to tím, že znáš svět. Víš, že tě zklamal.

Jako malý jsi doufal, že když hřmí, znamená to, že někdo nad námi se zlobí. Když se rozsvítilo světlo pouhým zmačknutím vypínače, myslel sis, že se někomu podařilo zotročit Slunce. Když ti vyprávěli o Atlantidě, jako o legendě, byl sis téměř jistý, že ji jednou objevíš.

Tenkrát si ten pocit měl. To si ještě nevěděl, že orel tě na svých zádech nikdy nesveze, že psi nemůžou mluvit a z oslíka nikdy nebudou padat zlaťáky. Tenkrát byl svět plný kouzel.
ALe, když ti rozum ukázal pravdu, cítil ses zrazený. Nechceš už věřit světu, zklamal tě, protože všechno to krásné, co tě každý den rozesmívalo, byl podvod. Teď už znáš svět. A nejsi naivní. Víš, že piráti už nejsou a Petr Pan je výmysl, malý chlapec nemůže žít s vlky v džungli a tvoje město nenapadne drak. To je dnešní svět. Mrzutý? ALe nemusel by být. Chci říct, vše záleží na úhlu pohledu. Pravda je, že ke štěstí člověk potřebuje kouzla. Proto vznikly pohádky..

Nepřijde ti kouzelné za životem každého ptáčka nebo květinky vidět malého skřítka, který se o ně stará? Lidé si rádi vymýšlí někoho, kdo je laskavý, hodný, pilný a pečlivý a udělá jejich práci za ně. Cožpak není strašidelné, smutné a až k smrti deprimující plně si uvědomit, že celý svět závisí jen na nás, obyčejnych lidech? Kéž by nám sktřítkové pomohli! Kéž by i každý člověk na planetě měl svěho skřítka, který by se o něho staral!

My lidé jsme slabí. Chceme bojovat, ale nemáme sílu. Proto čicháme k růžím a doufáme, že jejich vůně nás zanesou do světa plného kouzel, tam, kde se nám splní naše dětská přání, aby nás náš vlastní šťastný smích mohl naplnit silou, se kterou bychom zvítězili.
Místo toho jen cítíme vůni pěkné růže. Jsem hloupí, my lidé. Nestačí čichat k růži. Měli bychom být připraveni zemřít pro tu růži. CELÝ NÁŠ SVĚT by měl představovat krásnou růži, plnou vůní, malinkatých skřítků, kouzel a snů. Místo toho se obklopujem šerem a mlhou, my lidé.

Pořád jen mlčíš. Zdá se to celé nesmyslné, ale cítíš, jak tvoje srdce bije do rytmu tomuto vyprávění..