a mělo to tak být

Procházela jsem se polem s obilím.. dotýkala jsem se těch klasů a pozorovala západ slunce.
Zazvonil mi telefon a volal mi můj kamarád..
Zvednu telefon a jen slyším: " Jak se vede krásko, moc ti to sluší."
Dívala jsem se na to slunce a říkám: " Děkuji, vidíš to slunce?"

Můj kamarád žije 10 00O km ode mě, když spí, já pracuji. Když spím já, užívá si odpoledne.

Řekl jen: " Vidím a také to, jak se mračíš, když ho chceš prokouknout."
" A jen cítím, že tu teď mám být."

Rozplakal mě, tekly mi slzy dojetí po dnešním dni a on mi udělal takovou radost.

Možná jsou chvilky, kdy někdo cítí, že ho potřebujeme. Ví to a udělá tu maličkost, že zvedne telefon a vy v tom svitu slunce najednou slyšíte anděla.. a vidíte ho ve sluneční záři .
A dojde vám ta nekonečnost údivu.

A já se zasmála, jen malinko, jen krátce...

A tiše jsem děkovala těm andělům na zemi. Ať jsou od vás jakkoli daleko...