Zamyšlení nad jarní hudbou

Tak je to konečne tady, alespoň tedy v kalendáři... O čem že to mluvím? No přece o prvním jarním dni. Ne že by to bylo samo o sobě extrémně zajímavé datum, opakuje se rok co rok už po celá staletí a každý ten rok tam venku vyhrává jarní hudba, která svými písněmi
postupně vyhání zimu ze svého brlohu, dává kvést stromům, plodit zvěři mladé potomky. Ale letos přidává navíc tři sólo písně skupině dospívajících studentů (nejen) 4. A.
Hned první z nich se nenese v nejpříjemnější tónině. Ohlašuje dva měsíce do maturity. Vypráví o tom, jak ředitel rok co rok pronáší úvodní projevy v rozhlase, kde přeje maturantům hodne štěstí a zároveň je ujišťuje, že se budou muset hodně snažit, aby uspěli, o tom, jaké to bylo, když nyní mluvil k nám, kterým je i teď vzorem heslo: "Zítra se začnu učit."
Druhá píseň zpívá o třídním kolektivu. O těch osmi letech strávených mezi báječnými lidmi, o společných, jak štastných, tak i krušných zážitcích, o lidech, kteří v sobě leckdy našli nejlepší přátele, snad i na celý život. Sama píseň má tisíce a tisíce veršů, jak rychlých, tak pomalých. Jak krásných, tak smutných.
Poslední třetí píseň jarní muziky opěvuje budoucnost, ale nemá zdaleka kompletní text. Ten dokončený se zmiňuje o dlouhých prázdninách, nástupu na vysokou školu. To je vše. Zbytek ještě skladatel nestihl dopsat, neví totiž, co přesně má do písně zanést, jen má představu o myšlenkách, které v ní jednou v budoucnu určitě zmíní. Z mnoha se namátkou zmiňuje o myšlence, jaké vlastně ty dlouhé prázdniny budou, co za osud v životě všechny ty lidi potká, kolik přátelství nakonec vydrží? Na tyhle otázky se zoufale pokouší najít odpověď, jenže ta leží někde v budoucnosti, v nedohlednu, a čeká, až na ni jednou přijde řada a třetí, závěrečná, píseň bude dokončena...