... Někdy se může stát ...

Někdy se může stát, že vás osud stáhne na nehlubší dno … nebo snad, že vás zatáhne do černočerných bažin ze kterých není cest zpět, zašpiníte se od bláta, poraníte se o trny z rostlin, které jsou kolem Vás … žízeň, hlad a strach o svou existenci … To vše osud může, ale také vás může zavést na ta nejkrásnější místa, darovat mnoho krásných chvil s přáteli, tisíce úsměvů a radosti, ale co když se osud rozhodne vás o tohle vše připravit ? Co zmůžete proti silám osudu ? A co když to s vámi osud myslí vždy dobře ? Jisté je, že když vám osud tropí naschvály, neubráníte se mu, ale můžete se ubránit sami sobě, osud vás svými činy může přivést pocitům lítosti, strachu, může vás také dohnat k slzám … Sice nemůžete vzdorovat síle osudu, ale můžete vzdorovat sami sobě – svým pocitům. Obrátit pohled do sebe, zastavit v sobě pocity lítosti, zavázat jizvy po bičích osudu a zlehka jít dál … Co když vše záleží na nás ? Na tom jak přistupujeme ke svým pocitům, co když veškerá míra bolesti závisí na nás a jen mi si dokážeme pomoci ? Bez ohledu na to jak se k nám osud chová …