Přemýšlela..

Nejspíš se mi konečně podařilo pochopit můj problém. Jelikož jsem ve stavu schopném uvažovat nad filozofickými tématy, musím si to zapsat pro případ, že opět ztratím půdu pod nohama. Ve svém nynějším rozpoložení mohu svoji situaci přirovnat ke kruhu. Jen kruh, neustále se opakující věci, chyby, má vlastní hloupost. Neustále řeším věci ve zmatku, spěchu a panice. Až teprve včerejší noc a svit jejího úplňku mě uklidnili a osvítili mne.
Stále řeším problémy ostatních, víme, ale neřeším je pouhou radou, objetím či pohlazením, ale tím, že si je vemu na sebe, zabývám se tím do hloubky a jelikož se mi svěřuje lidí opravdu mc, nemám šanci to unést, což se projevuje mými citovými výlevami a přemýšlením až moc neúměrným mému věku.
Tímm jak poslouchám zkušenosti, problémy a další věci ostatních zpravidla starších lidí, se utváří má osobnost a můj pohled na svět. Poslední dobou se snažím odpoutat od dětinskostí, hloupých řečí a snažím se jít dál a přiblížit se vystupování hodnému dospělého člověka. Není to nuceně, jde to celkem samo.
Když jsem si pomocí jednoho skvělého přítele dokázala vysvětlit svou - zatím - lehce schizofrení povahu. Dospěli jsme k závěru, že se ve mně skrývá malá holčička. Tak se dá nazvat ta řekněme "jinak uvažující osoba". Když mi bylo 10 a přihlížela jsem hádkám, rozvodu a rozpadající se rodině, něco se ve mně zlomilo. Potřebovala jsem útěchu, pohlazení, někoho, kdo by mě objal a chránil před tím zlým světem. Velká část tady toho ve mně zůstala. Nazývejme ji tou malou holčičkou. Teď je přede mnou otázka, zda s Maličkou splynout nebo ji v sobě potlačovat. Co je lepší a jaké to bude mít následky na mě a na okolí? Chci se změnit v nějaké části své osobnosti a svého uvažování. Jen se zkrátka stále točím dokola v tom samém. A když je to kruh, tak za jaký konec to chytit, na jakém místě začít? Nejdřív bych měla pozant sama sebe než začít někomu zasahovat do života.

Přemýšlím o koupi knihy Čtyři dohody. Kniha, která objasňuje lidskou osobnost a udává směr. Nechci ji brát jako nějaký návod na život, to ne, každý musí život pochopit sám, ale spíš pro radu, ukázání směru cesty poznání. Proto jsem poslední dobou raději sama než s někým. Nebo spíše bych raději byla sama, ale nemám k tomu příležitosti, protože má neustále někdo potřebu se mnou být z různých důvodů. Nevadí mi to a nechci, ať to zní sobecky. Jsem ráda za to, že do mě vkládá důvěru rolik lidí. Ale občas potřebuji být sama se sebou.

Co se týče mého vztahu k lidem, neodsuzuji, spíše snažím s neodsuzvat, jelikož vím, že v minulosti jsem to dělala. Chovám se k lidem tak, jako oni ke mně, tím se řídím. Proč někoho pobuřovat nebo odsuzovat, když to může být úplně skvělý člověk?
Přemýšlím, jak budou lidé reagovat na moji změnu. Mohou říct, že si na něco hraju, mohou říct, že se nedá změnit ze dne na den a podobný narážky, kterýma stejně nic nedokážou.. ale prosím Vás, tahle změna může zabrat několik měsíců či let a nejspíš tomu tak bude. Už nevím, vyčerpala jsem všechny slova...


6/8/09
Zlín
( přepsaný večer)