Jen pro tebe.. Kámoško

Neumím psát o lásce, jen ji mám v sobě, vychutnávám si ji a moc si ji užívám. I když má tolik podob, tolik způsobů a tolik harmonie je v každém z nich.

Nechci psát o lásce, chci ji jen mít, jen si ji hýčkat a objímat.

Miluji tě má tolik významů, tolik a s objetím a zavřenýma očima a možná beze slov... je jen moje. Jen moje.

Někdy člověk má pocit nekonečna a přesto hledáčkem něco hledá, možná to není zvláštní, možná to tak má být.

Miluji své přátele a miluji jejich nekonečno, co mi dávají. Miluji ty chvíle, které nikdy neodvlaje čas.. miluji, jen to. Jen ten okamžik, který je ve mně už navždy.

Ale to říkat .. vždyť to vím.

Seděla jsem dnes u ohně, povídaly jsme si.. čekaly jsme na hvězdy, co nepadaly a naše přání přesto vyslyšena byla..
Tím okamžikem.. tou chvílí, kdy jsme byli, jen to..

Seděla tam ona.. kámoška, co si zakrývala oči před kouřem a usmívala se.
Jak dokonalé, jak roztomile dokonalé.

Znám její úsměvy, stejně jako pláč. Znám její zprávy stejně jako slova. A i když jsem o ní přišla, svou vinou zase tady sedí.. zase je a zase a zase a zase...

Kdo z nás je dokonalý?
Nikdo..

A to je pro ní, jen pro ní, aby věděla.." věděla" .
Až si to přečte, usměje se.
Až si to přečte, bude mít husí kůži.
Až si to přečte, .....

Děkuji.. i takhle a kolikrát jsem ti to povídala.. nebo Ti?? Víš, ne??

Máš ráda zprávy a tak ti takovou jednu píšu, o tom, jak moc Tě mám ráda, o tom, jak moc Ti děkuji.
O tom, jak moc jsi nedokonalá, ale skvělá.

A že to zní zvláštně??
Ona ví.. a já naštěstí také.
Už, konečně, donekonečna, napořád.

A nebreč..
Víme ne..

A ještě jednou děkuji, za to vše, co máš a co mohu mít společně s tebou. To " tichoučko" k obrazu našemu.