Její oči

Pozvedneš hlavu když přichází. Tak zvláštní. Proč? Zaujala Tě ta tvář? Pohled? Její kouzelně kulaté bříško? Sedmý měsíc. Ne méně. Ženy ve svém jiném stavu tak krásné jsou. Sedá si docela na druhou stranu. Po celý dlouhý čas oběda jen letmý pohled jednoho či druhého.
Nastal čas zvednout se a jít. Jít zase o kus dále.
Víš dobře, že musíš projít kolem ní. Kolem toho hezkého stvoření. Čím tak zaujala tě. Vždyť moc dobře víš,že netušíš co měla na sobě,či jak vysoká byla. Pouze jediné. Oči. Její oči. Váš pohled se setkává hned poté, co vstaneš. Snažíš se podívat jinam. Nelze. Celou nekonečnou minutu se do sebe vpíjíte pohledem. Neuhnul jsi ty ,ni ona. Ty oči. Co ti chtěly říci? A co jsi snažil se vysvětlit jí? Nekonečná minuta. Kdyby tak chtěla trvat po věky věků. Oči, její oči. "Kdo jsi? Odkud? Kam jdeš? Sám? Vidíš. Já už nemohu jít za tebou. Už je příliš pozdě. Ještě pár dní a nebudu sama. Copak je to problém. Proč by mi mělo vadit."
Nepadlo jediné slovo a přece víš mnohem více ,než tisíce slov .
Ano slyšel jsi , láska na první pohled. To jsou kecy. Však dnes zjistil jsi, že pravda pravdoucí jest. Svatá pravda. Zacházíš za roh. Duše si přeje zůstat. Vrátit se zpátky.
" Prosím, jen mi dej jakýkoli kontakt na tebe, najdu si tě třeba na konci světa. Na druhé straně nekonečna. Tvé oči si najdu. Pro ně tě poznám."
Stojíš pár metrů dále a čekáš. Nevychází. Víš, bojíš se, máš strach. Nesmělost tlačí tvou duši a odvahu stále níže a níže. Opravdu, nemůžeš se vrátit.
Jsi doma. Doma z dalekého výletu. Únavou leháš na postel. Zavíráš oči. Ta hra vašich pohledů se ti přehrává stále a stále dokola. Až do konce svého života si budeš pamatovat. Co nyní by jsi dal ,za tu chvilinku. Přemýšlíš , jet zpátky ,sednout a čekat.
Tak si přeješ, aby bylo skutečností. Však víš ,moc dobře víš. Skutečný svět nikdy nenastane. Již nikdy nespatříš. Osud tak si přeje. Neb osud chce jinak ,než si přeješ ty.