Plamínky...

Plamínky...v očích
Plamínky...lásky
Plamínky...na hořících svíčkách
Plamínky...v ohni

Tak ty v očích a lásky, jsou v představách fajn, ale bohužel jen v tech představách...
nejsou hmatatelné a tak záleží na každém z nás, jak si je vlastně představujeme... jsme každý jiný a jedinečný, proto těch představ je určitě šíleně moc...
Jen ty plamínky v dětských očích, pokud září a hoří štěstím, jsou tak nějak velmi podobné a krásně hřejivé, pro ten náš pohled dospělých... uděláme pro ty jejich plamínky nejspíš cokoliv... jen ať hoří a září!
Na hořící svíčce jsou velmi romantické, ale i praktické... pokud nejde proud, je to většinou první, nač pomyslíme... "Kde je ta svíčka?"... hurá... mám ji... a tím pádem trošku světla v té rychlé tmě...
Večer, když se setmí a nechce se nám, díky teplému večeru, ještě do péří... načnem si lahvinku, zapálíme právě teď tu romantickou svíčku s hořícím plamínkem a pozorujeme oblohu plnnou hvězd... (mimochodem... včera opět žádná nespadla, ale máme přeci to štěstí je pozorovat!)...
No a teď se dostávám k těm plamínkům v ohni...
Ráda pozoruji oheň, je od něj příjemné teploučko, plamínky jsou nádherně oranžové...
oranžová mi připadá: hřejivá... veselá... uklidňující
... tak jako oheň a jeho plamínky.
Samozřejmě, pak máme také plamínky... lépe plameny, které dokáží moc ublížit, ale na ty raději dopředu nemyslet!!!
Tak to byly plamínky v těch mých představách, v jednom horkém dopoledni.....