Každý večer se dostaví deprese. Deprese ze zapnutý televize ze tmy z bouchání dveří v panelovém domě z neznámých zvuků ze spánku který bolí ze spánku který nepřichází z příštího dne z lidí aut hluku křiku dětského pláče
nakupování z toho nikde nebýt doma z agresivních lidí co žerou kradou mluví sprostě a lžou.
A tak to bylo a tak to je a tak to i bude a všechno napětí celého světa a zlé vibrace krutě vstřebává citlivá vnímavá duše která onemocní a to zlo které tou bolavou duší proudí prostě neunese a pak musí umřít.
A zbytek světa řekne: umřel blázen neuměl žít byl to chudák a labilní jedinec. Hodný tichý smutný prostě divný.
Já myslím, že to vadí všem, ale máme přece prášky, alkohol, doktory, sluníčko, kytičky a sem tam hodný lidičky.