Pomíjivé je doufat...

Proč minulost utváří budoucnost? Proč je vše o zvyku? A proč se zvykem přichází stereotyp?
Proč každý doufá? Strašně moc pomíjivé je doufat. Inspirace odchází. Touha zůstává. Jsi tu ty a jsem tu já. Tvůj anděl strážný. Nejsem vidět. A ty se ztrácíš. Hledám Tě. Srážíš mě na kolena. Způsob, jak to zažít se míjí kolem mne. Obvijivují Tě. Žiješ jen tak tiše. Odpusť. Jak uletět pokušení. Svědomí a osud. Hřeješ mě, ikdyž tu semnou nejsi. Sny a věrnost. Svíčka dohořívá. Tma a černé stíny. Černé světlo září. Minulé vyprchává. Patřil si jí. Vina a stud. Vysoký strop, neuletíš. Žárlivost. Sny a realita. My dva v objetí. Myšlenky patřící k tobě. Vzpomínky. Slzy pálí. Princ na bílém koni.