Kdo jsem? I.

Kdo jsem?
Když se zeptám přátel, většina mi odpoví, že jsem něco nepopsatelného. Touto odpovědí mi v tématu příliš nepomohou, proto jsem odkázána sama na sebe. Ptám se sama sebe, kdo jsem, a časem začínám chápat, co se po mně vlastně chce. A když se zapřemýšlím, mohu s klidem odpovědět, že jsem jen člověk.
Jakožto člověk mám své klady i zápory. Dělám spousty chyb, ze kterých se mohu poučit, nebo je mohu napravit. Mám hodně nápadů, občas mám štěstí, občas smůlu, někdy mě mají všichni rádi, jindy mi nemohou přijít na jméno. Mám city, které umím používat a mám vlastnosti, které rozvíjím. To všechno ze mě dělá člověka. Jakým jsem člověkem ale už nedokážu říct. Nevím ani, jakou mám povahu. Někdy mě nic nebaví, nic nezajímá, nechce se mi na nic myslet a všichni mi můžou vlézt na záda. To mě popadají flegmatické stavy. Těm většinou předchází (nebo je následuje) melancholická nálada, která ve mně vyvolává vysokou citlivost a pozornější vnímavost. Tato nálada mě občas nutí se uzavírat ve svém Světě, který jsem si utvořila ve své hlavě, aby mi pomáhal přebírat si informace a třídit je. Když ale někdo zabrousí nevhodnou poznámkou do choulostivějšího tématu, jsem schopna se vytočit během sekundy. Popadá mě pak náhle vyvolaný vztek, který většinou do pár chvil opadne. Ahoj můj cholerisme. - Občas se cítím, jako rozpolcená osobnost, která neví, co chce.
Sama přiznávám, že mám bohužel víc chyb než kladů. Bývala jsem ochotná, aktivní, zábavná, společenská, dá se říct i oblíbená. Časem mě to ale omrzelo a já chtěla být sama sebou, jiná než ti ostatní. Trochu jsem se separovala svými názory od lidí mého věku a tím se jim odcizila. Mně to nevadí, já jsem sama se sebou spokojena, i se svými chybami. Jsem samotářská, výbušná, náladová, záměrně otravuji (znechucuji) svými tématy k debatě druhé, poslouchám (pro druhé) nesnesitelnou hudbu, ... A vyhovuje mi to.
Jsem člověk, který jedná sám za sebe. Nejsem ovcí nějakého stáda a nekopíruji druhé. Vždy říkám vše narovinu, jak si to myslím. Někdo to považuje za klad, někdo za zápor. Pro mě je to velké plus.
Pokud skutečně jsem jen obyčejným člověkem, měla bych mít i dobré vlastnosti, a opravdu, některé mi zůstaly. V této chvíli je nedokážu vyjmenovat, znělo by to pro mě jako vychloubání a to já skutečně nerada. Sebevědomí si držím hezky u země, abych zůstala taková, jaká jsem. Hlavně soudná a sebekritická.
Na tuto otázku mě nenapadla jiná odpověď a jinou bych si ai nedokázala obhájit. Já vím nejlíp, čím jsem. Ale své pravé já nebudu nikde vypisovat, protože se dost často mění. Tím práci končím a snad to do příště bude lepší.