Sen o smrti

Tmavá místnost osvětluje ji jen jedna svíčka, matně vidím slečnu kterou miluju nade všechno na světě, oba umíráme. Nevím proč nikde není krev ani nic jinýho co by to vysvětlovalo, ale prostě vím, že to tak je. Už to nebude dlouho trvat proto se tulíme k sobě a věříme, že se naše duše potom zase setkaj. Už jsem klidnej přichází to a já umírám. Tohle je ten okamžik při kterým se většina z nás včetně mě probudí, ale v tom je ten problém to se nestalo. Tady se probuzení nekonalo a ten sen tak nějak pokračoval. Místo toho abych přišel do nebe, pekla, prostě kamkoli jsem se nedostal nikam. Těžko to popsat prostě po tý smrti už nic nebylo jen jedno velký vzduchoprázdno nedá se to dost dobře vysvětlit, ale v tom snu prostě smrtí všechno končilo! Žádná další šance, novej život, ne, jen definitivní konec, moje duše se prostě vypařila a já jsem přestal existovat. Zní to asi, divně jak to můžu vědět že jsem přestal existovat? Když jsem nic neviděl a nic nebylo mohli byste říct, že ten sen prostě jenom skončil, ale byl to můj sen a já prostě vím, že to nebyl konec snu ale konec života. Nevim za jak dlouho jsem se probudil, ale bylo mi vyloženě špatně. A to z myšlenky, že smrtí možná opravdu všechno končí a to mě donutilo k zamyšlení. Člověk prostě nesmí život jenom žít musí si ho umět i užít samozřejmě každej si pod tim představuje něco jiného ale jde o to abychom v životě byli šťastný, protože další šance už třeba není a proto tuhle nesmíme promarnit tím, že budem smutný z toho, že se nám něco nepovedlo nebo něco nedopadlo podle našich plánů. Po každým neúspěchu kterej nás potká se musíme co nejrychlejc vzpamatovat a jít zase s úsměvem dál! Život je prostě moc krátkej na to aby si člověk moh dovolit ten luxus bejt nasranej! A především smích život prodlužuje tak se lidi usmějte a udělejte něco pro sebe! :-)