Proč?

Občas stojí za to se ptát proč. Občas si lidé tuto otázku pokládají denně. Proč to, ale tak je? Proč se ptáme zrovna proč? K čemu to proč vůbec je? Stejně si nedokážeme odpovědět. Mohla bych se ptát, proč mě nechce? Nebo proč se mi líbí rovna tento? Proč se vždycky zamiluju do toho nesprávného? Proč, když mám skvělého přítele, blázním po někom jiném? Nevím. Možná je to nějaká chyba v mozku a možná jsem to, co ze mě vychovali. Možná to tak cítí každý. Ale proč? Proč, proč, proč… samé proč. Proč jsem taková, jaká jsem? Protože, protože nevím. Nevím, čí jsem. Protože stále hledám, kam patřím. Proč ráda tancuji? Když nerada cvičím. Proč ráda zpívám? I když to neumím. Proč píšu? Když na to nemám vlohy. Proč se mi svět zdá tak marný? Na to snad ani básník neodpoví…
Znám kluka, co se jmenuje Pepa, je mu 18 let. Proč je, ale ten kluk tak přízemní? Hloupí není, ale asi mu ta osmnáctka leze, kam nemá. Říká, že chce dívku se sportovní povahou. Proč nejsem holka se sportovní povahou? Protože pro to nemám vlohy, ale každý se rád pro toho druhého změní. Říká, že když už by si s někým něco začal, chtěl by ji jen na sex. Ale proč? Jeden by řekl, že proto, že mu to leze na mozek. Já si myslím, že je tomu jinak. Myslím si, že neví, co vlastně chce! Je to typicky ukázkový příklad člověka, který si myslí, že je King, protože je mu osmnáct let. Hraje na kytaru, je hezký a dobře se učí, zkrátka má vše co si může přát. Proč je tedy takový, jaký je? A když už jsme u toho, jaký vlastně je? To je velmi dobrá otázka, protože na ni neznám odpověď. Znám ho jen povrchně, ale chtěla bych ho poznat blíže? Ano, chtěla. Chtěla bych vědět, jak voní. Zda po dešti, či páchne potem? Chtěla bych cítit jeho vlasy mezi svými prsty? Ano chtěla. A proč? I když je to ten nejméně ideální člověk? Ano chtěla A proč? Protože jsem do něho zamilovaná. Proč se lásce říká láska? Je to jen fráze anebo to kdysi řekl někdo, kdo věděl jak věci pojmenovat? Láska. Pět písmen téměř o ničem. Proč? To nevím, ale ráda bych to věděla. Proč se pro něho trápím, když přítele mám? Nevím. Možná je to uražená ješitnost, že mě ten cit k němu neopouští, možná je to trest, za to, že jsem si vůbec dovolila myslet na někoho jiného. Ale upřímně: Kdyby to měl být trest, tak by musel trpět každý. Jen mrtví jsou svatí, a kdo ví jestli...