Nejlepšímu příteli

Nad ránem,před Tvým odjezdem,řekl jsi mi něco,co sama dlouho vím.Přemýšlím,jak nejlépe zvládnout,či potlačit velkou závislost na své lásce,o které jsi mluvil.Pomocen mi bude čas,jenž přinese nové pocity a poznání vzájemné touhy,chtít či nechtít,tohle vše i nadále snášet.Takhle probíhá život a já se snažím,nalézt řešení.Nadále přijímám rány osudu,za které zodpovídám.Možná být méně sobecká a více chápající a tolerantní.Mít moc vrátit čas,smažu deset let,ze své mysli.Slyším Tvůj hlas a argumenty,které jsou pravdivé a já si to nechci přiznávat.Když můžeš,obětuješ se a býváš nablízku,snažíš se pomoci,ale pokud si nevíš rady,jen sedíš beze slov a posloucháš mé nářky.A to,je také obrovská podpora,pro mé emoce.Často myslím na toho,kdo mi pomáhal,jako TY!!!Právě proto,že vím,jak velmi brzo mě NAVŽDY opustí,ve mě zůstane nezapomenut a NIKDY to nebude jinak.Nechci si připouštět,že ho ztrácím NAVĚKY a proto mít možnost,bez váhání udělám cokoliv na světě.Probírám se dobou,co se známe a našim přátelstvím,které bylo jistě víc,než jsme si oba dva připouštěli!Nebyl důvod o nás mluvit.Oba jsme cítili možná totéž,ale netoužili nic měnit.Postávám zmatená strachem,co se stane!Nechápu tyto pocity!!!Miluji někoho jiného,ale proč tedy denně vzpomínám na svého nejlepšího přítele?????Je to,co cítím v pořádku???A nastává další věc.Všichni tvrdí,že pokud bych za ním odletěla,nebudu pospíchat s návratem.Tato varianta,by snad vyřešila a vysvětlila mé myšlenky.Prošla jsem mnoho zkušenostmi,jenž měli snahu určit a projevit nejlepší směr jak žít,ale nemám sílu poslouchat svůj vnitřní hlas,čímž nalézám vlastní omyly a prohry.Neubráním se pocitům,že LÁSKA,má přednostní právo,před financemi a majetkem.Bojuji sama se sebou.CHYBUJI!!!Tolik toužím se někomu svěřit o tom,jak impulsivně cítím to,čemu nerozumím.Obava o něj,je neuvěřitelně silná!!!Nemám s kým o něm mluvit,o tom,jaký byl a je.Nenahraditelný přítel do nepohody,nouze,ale i pro zábavu a vymýšlení hloupostí.Nikdy,ani pouhým náznakem nevyužil mojí zranitelnost,ve svůj prospěch a užitek.Nesnášel pocit.že by mi mohl kdokoliv ubližovat,třeba jen slovně.Postavil se každému,stačilo aby viděl mé slzy.Zkoušel opatrně,ale po pravdě vylíčit chyby,kterých jsem se dopustila.Mluvil klidným,vyrovnaným hlasem a nikdy nezapoměl,držet mou dlaň ve své,nebo mě obejmul a hlavu mi položil na svoje rameno,abych se mohla,beze studu vyplakat a tím si ulevit.Za každou větou,se na mě podíval a pokud zjistil,že přestávám vnímat jeho pomoc,hned mluvil o jiných věcech,či mě konejšil a čekal na oschnutí posledních slz.Můj žal,ho trápil víc než mě a smířit se s tím nikdy nedokázal.Jeho něžná schopnost,soucítit s bolestí je neuvěřitelná.Za vše pouze JEMU patří ohromný obdiv,protože on sám,znal svůj osud!!!! a smířil se s ním,dříve než já.Přesto všechno mi i nadále věnoval přízeň a o sobě a své zákeřné nemoci mlčel.O tom,co ho čeká,hovořil velmi zřídka a to v případě,že neunesl břímě deprimující choroby.Poté jsme ve společném objetí plakali a doufali,v kouzlo zázraku!!Nezadržitelný výbuch pocitů,jenž v sobě potlačoval,se mi vrací ve vzpomínkách dodnes.Kdokoliv řekne:PLÁČ NENÁLEŽÍ MUŽŮM! mluví o něčem,co je mu cizí.Já viděla,NEJLEPŠÍHO PŘÍTELE,skrývat slzy v očích,myslícího na svou bezmoc a beznaděj,bez hrstky síly žít!!!Největší mou obavou je den,kdy se dozvím o jeho odchodu.Až tato zpráva přijde,dojde v celém mém JÁ,k výbuchu sopky a žhavá láva,promění moje srdce v kamenou suť!!!Svět,ale hlavně JÁ,přijde o nejchápavějšího a nejskvělejšího člověka,narozeného na této planetě.Zůstanu NAVŽDY nesmírně hrdá na to,že právě ON,byl mým nejlepším přítelem,jakého jsem směla v životě poznat.Víc a víc postrádám kolem mě,typický smích,gesta,laškovné úsměvy a laskavosti,kterými mě neustále zahrnoval.Jako jeden z mála,si zaslouží žít o pár let déle,v kruhu milujících bližních!!!Mám pocit,že tohle vše,by měl vědět,ale nejvíce to,jak moc si ho vážím,čím pro mě je,a kým,ve mě zůstává!!!Ani nevíš jak hrozně moc mu toužím jakkoliv pomoci.Neumím to a ani nemám jak.Nebude pak už MŮJ REBEL,on duši uleví,ale mě přivodí těžko zvládnutelnou situaci.A vlastně nevím,kdo by to přenesl lépe??Šílím vzteky při myšlence,jak jsem bezmocná!!Nebude tady ani jinde,nebude nikde a už nikdy,PROSÍM TĚ,POMOZ MI,NEZVLÁDÁM!!!Sklesle žádám o Tvou přítomnost v době,kdy budu i já postrádat životní sílu,vypořádat se s tím,co přichází,aniž bychom to chtěli.Chybějící spásná náruč,opora a rady,budu chtít slyšet od Tebe.Pomýšlela jsem i na odcestování za ním,VÁŽNĚ,ale co dál???On by zemi opustil v blízkosti někoho milého,avšak vidět ho odcházet a říci mu,jako jediná SBOHEM,by nedovolil ani on,ani já.Proto si raději uchovám všechny chvíle,když jsme se smáli a užívali si radostí,bez myšlenek na přicházející měsíce,plné trápení,slz a žalu!!!I přez veškerou snahu,neustále vidím ty NEJSMUTNĚJŠÍ OČI,zalité slzami,při našem loučení,ve kterém nepadlo jediné nadějné slůvko,jelikož jsme s jistotou věděli,že věta:URČITĚ SE VRÁTÍM,přinese pouze ulehčující lež,tlumící beznaděj,společně s bázní,o nedalekou budoucnost.Být malou holčičkou a věřit na zázraky,jenž se někdy mohou stát,našla bych znovu sílu,víru i energii.Škoda,jsem dospělá,tak vím,že se nevyskytují a uskutečňují se pouze ve snech,přáních a imaginárních představách!!!!!!!!!!!!!!!!!