Proč?

Milý Oněgine,
proč se děje to, co se děje? Proč mi rovnou napíšete sbohem a nemáte pro mě ani kouska slova? Aspoň pár vět,.... Nejhorší je, že je to teď takhle přeci pořád... Napíšete
dobrý den
a hned se loučíte.
Copak nemáte aspoň trošku citu? NEJSTE TO VY! Nepoznávám Vás! A na tohle již nemám sílu. Milovala jsem Vás, vždyť to víte, je to tak jasné a prokazatelné. A nemohu zapomenout na chvíle, kdy jste mi tvrdil totéž. Kam to zmizelo? Ne, to nejste Vy... Nemohl byste být tak krutý. Vždyť přece já byla vždy ta mrcha, ta nestoudná mrcha, která se k Vám chovala odporně. A teď se role obrací? Vím čím to je, Vy jste mě ani nikdy nemiloval. Byla to jen průměrná hra průměrných dvou lidí. Bože, a já kvůli Vám chtěla obětovat svůj drahocenný život. Kvůli takové nicce, jako jste VY! ...................... Udělám to!