SYSTÉM NEMÁ CHYBY, SYSTÉM JE CHYBA

Samota si usedla až na samé dno,
jako šeď která je plodem černé a bílé.
Každý tento stav poznal snad už stokrát.
Však pokaždé, když vás napadne, bolí…
A my nedokážeme pochopit…
Slzy hrají nespoutanou skladbu
za doprovodu neskonalé bolesti.
Každý tu melodii zná, ač trochu jinak.
Ale jako každá píseň,
i tato nezkrotná hudba jednou skončí…
Ale dokáže mi někdo říct kdy?

Člověk je hloupým tvorem, jenž nezná cenu toho, co má v rukou.
A však, když to co má v dlaních upustí,
hořce lituje, že si oči nepromnul dříve.
Věc, kterou ve své hrsti považoval za obyčejnou “tretku“,
konečně došla svého poslání…
Ale dotyčný pozdě zpytovává své svědomí…

Člověk je hloupým tvorem,
především ve svém mladém věku.
Neváží si příležitostí, jenž jsou mu poskytovány.
Podléhá pouze faktu, že žije jenom jednou,
proto jeho srdce nenaplňuje studiem, nýbrž láskou.
Snaží se dělat všechno kolem, než aby se věnoval sobě a své budoucnosti.
Žije přítomností…Ze dne na den.
Ale jak dlouho mu to vydrží?
Jednou se dozví odpověď, když tímto způsobem bude pokračovat dál…

Škola je malý svět ve velkém světě…
A každý z toho malého nic najednou vystoupí a zjistí, že to, co považoval za nepodstatné,
ho bude provázet až do konce života.
Vykročí z malého světa, který považoval za obrovské místo
a najednou lapá po dechu, neboť zjistil, že všechny jeho domněnky byly mylné…

Samota si usedla až na samé dno,
jako šeď která je plodem černé a bílé.
Každý tento stav poznal snad už stokrát.
Však pokaždé, když vás napadne,
bolí…
A my nedokážeme pochopit…
Slzy si hrají nespoutanou skladbu
za doprovodu neskonalé bolesti.
Každý tu melodii zná, ač trochu jinak.
Ale jako každá píseň,
i tato nezkrotná hudba jednou skončí…
Ale dokáže mi někdo říct kdy?