Volnost versus pravidla??

Když se tak v duchu vrátím zpátky do svých dětských let, napadá mě nutkavá myšlenka. Mohou se malé děti vůbec cítit svobodně? Tuší alespoň trochu, co to znamená pojem svoboda a volnost? Jistě, málokterá ratolest asi stěží bude sedět ve školce na pískovišti, plácat bábovičky, a přitom dumat nad filozofickými otázkami podobného směru. Příkazy typu
,, Nesmíš!“ a ,, Musíš!“ jsou takřka přirozenou součástí jejich života, nicméně všichni dobře víme, že skoro každý prcek musí všechno vyzkoušet, přes neuklizení hraček v pokoji počínaje, až po nezodpovědné přebíhání silnice konče.
Jakmile se z předškoláka stane dítě školou povinné, pomalu ale jistě se začíná učit zodpovědnosti a i přestože občas takhle o hodině pocítí nutkání zvednout se z lavice a rozběhnout se někam ven, skoro instinktivně vycítí, že tohle asi nepůjde. Zůstává proto raději na svém místě a dál se pilně věnuje psaní velkých a malých písmenek. Naše volnost začíná být omezená.
Pak přijde část života, na kterou mnozí z nás vzpomínají s vlažným úsměvem. Všechny rady ze strany nejbližšího okolí, byť často myšleny v dobrém, bývávaly tehdy poměrně hlasitě bojkotovány a den bez hádky bez hádky s rodiči by snad ani nebyl dnem. Zodpovědnost tehdy byla úplně cizím slovem, kdežto svoboda, abstraktní pojem, o kterém jsme si všichni mysleli, že se ho dostává všem, jenom naše maličkost je jaksi přehlížena.
Adolescent zdá se být klidnějším a uvážlivějším, dalo by se možná opsat z encyklopedie zabývající se mentálním vývojem člověka. I když jsme byli předem upozorňováni od starostlivých dospělých, náhlá svoboda nás poněkud zaskočí. Začínáme naplno rozhodovat o svých činech a automaticky přijímáme jejich pozitivní i negativní důsledky.
Postupem času se pod vlivem zkušeností stáváme dospělými. Naše životy jsou jen našimi, rodiče, i kdyby sebevíc chtěli, už stěží mohou používat věty jako ,, Dokud u nás bydlíš, budeš dělat, co ti řekneme!“ Možná právě proto mnohdy někdo zatouží vrátit se zpátky pod maminčinu sukni a poslušně plnit všechny povinnosti. Ale bohužel, složenky za nás nikdo nezaplatí a formuláře nikdo nevyplní. Sami to jistě znáte. Každý chce to, co nemá.
A pak přichází část života, která mnohdy bývá už tak toužebně očekávána. Konečně nemusíme ráno vstávat a plahočit se přes celé město do práce, máme dost času na sebe i své blízké a na všechno ostatní, co jsme po celé ty roky odkládali. Mnozí z mladších členů rodiny nám to neskrývaně závidí, ale my i přesto, anebo možná právě proto, nemůžeme vyspávat tak dlouho, jak jsme si plánovali, a proto se krátce po sedmé hrabeme z postele a obětavě spěcháme do obchodu pro čerstvé pečivo.
Ač si téměř neustále na něco stěžujeme, možná nám cosi důležitého uniká. Volným je svým způsobem každý. A svoboda je základem lidského bytí.