Píše se rok 2009, všimli jste si?

Píše se rok 2009, všimli jste si?

Píše se rok 2009 a my slavíme dvacet let svobody. Dvacet let demokracie, za kterou jsme tolik bojovali… Mám pocit, že s ní ale neumíme zacházet. Měli bychom jí využít, ale pozor! Nepleťme si pojmy! Využít neznamená zneužít.

Měli bychom být vděční, že můžeme jít svobodně do obchodu a koupit si to ovoce, na které máme chuť, třeba i mimo sezonu; že si můžeme poslechnout takovou hudbu, kterou máme rádi, chodit do té školy, která nás baví, jet na dovolenou do všech koutů světa… To je ta svoboda, kterou jsme si vybojovali. Cožpak je tohle málo?

Píše se rok 2009 a my všichni si myslíme, že isme nejvyspělejší civilizace, jaká kdy na Zemi byla. Opravdu tomu tak je? Žijeme ve světě, který má dvě strany (teď opravdu nemám na mysli severní a jižní pól). Na jedné straně žijí bohatí podnikatelé se třemi drahými automobily, dvěma jachtami, menším sídlem za Prahou, chatou v Alpách a celoročně pronajatým apartmánem na Mallorce. Na straně druhé žijí ti, kteří každý večer děkují za prožitý den a modlí se, aby se druhý den probudili, nebo dokonce ti, kteří se modlí, aby tento den byl jejich posledním.

Žijeme ve světě, ve kterém se neustále krade. Krade se hodně a krade se všechno. Žijeme ve světě, ve kterém se vraždí. Naše společnost je tak zvrácená, že lidé vraždí dokonce i své rodiče - ty, ke kterým mají chovat celoživotní úctu, vraždí děti - ty, ve kterých se skrývá nový život, vraždí své partnery - ty, kterým slibovali věrnost na věky věků.

Ano, chudí a bohatí tu byli vždycky, ano, kradlo se vždycky a ano, vraždilo se také vždycky. Ale je to skutečně nevyhnutelné? Tohle užnení svoboda. Naše svoboda je pomyslný rámec, který nesmí přesahovat hranice ostatních. Píše se rok 2009, všimli jste si toho? Pořád ještě je tu někdo, kdo si myslí, že jsme nejvyspělejší společností? Neměli bychom se konečně posunout dál?