La liberté pour la décadence

Často si říkáte, jak někoho máte rádi (a to nejen sami sobě..) a nevidíte důvody, proč by tomu mělo být jinak. Pak se ale objeví něco (a s největší pravděpodobností se bude jednat o naprostou maličkost), co razantně změní váš názor na tuto, předtím tak milovanou, osobu.
Strašně ráda bych znala způsob, jak zabránit tomu, aby k takovým situacím vůbec docházelo. Je nutné hádat se, vyměňovat si názory (a teď tím opravdu nemyslím klasické rozepře typu politika, oblíbený fotbalový tým, nebo otázka křesťanství), ‘házet na sebe špínu’ a, v nejhorším případě, už se vůbec nebavit?
Směšné, ba až patetické. Proto jsem to vlastně nazvala ‘la liberté pour la décadence’:)