Proč???

Když si někdy někdo sedne a začne přemýšlet nad tím, co se děje a najednou zjistí, že jeho život je jen jeden samý stereotyp... máme hlad?? Najíme se; máme žízeň? Tak ji uhasíme... ale co když se k někomu dostane jedna taková důležitá věc... všechno si uvědomí najednou a zjistí, že už tu nechce být... přestane jíst, přestane pít a nakonec přestane duševně žít, to už mu ale není pomoci. A co dál??? Vlastní rodina mu zabodla kudlu do zad, už nemá komu věřit a prosí boha o smrt... stejně je mu to nic platné a všechno vzdá... doufá, že pokud se to zlepší, přežije, ale když to bude stejné nebo horší, bude i nadále prosit o smrt a naprosto to vzdá.