Přetvářka

To ticho ..

Co rozeznívá se všema ulicema - toho nočního reje světel pouličních lamp, černých stínů, tichého šmajdání tlapek nočních živočichů, žalostného zpěvu zvonkohry, k němuž se přidává meluzína - odstartoval noční karneval.

Každný na sebe bere masku. Vítr, co přes den hladil kouše jako vzteklý pes. Lampy ve spolupráci se stíny matou - zakrývají výmoly a jiné nebezpečné prohlubeniny, v niž číhá početná skupina strachů, bolesti, úzkosti, šílenství a okrajové smrti. Příroda, jež zdála se za denního světla tak krásná, je obrovským vstupem do nebezpečí a ... snad neměla bych po nocích se toulat ulicema.

I když vím, co nabízí a několikrát na balík děsů jsem si sáhla - pokouším. Nebo jenom čekám? Na tu poslední noc ... Ne, já se nebojím. Jen občasně umírám strachem, a proto jdu té černé náruči vstříc. Pro vědomí, že žiji.

Vždyť ... vše je jen přetvářka. A nemusí být ani tma.